|
|
 Drogová
závislost vede do pekel
Režisérka Helena Třeštíková proslula časosběrnými
dokumenty, zejména těmi, v nichž portrétovala problémové
jedince. K některým se po letech vrátila. Nejprve to byl
protřelý, charismatický kriminálník René ve stejnojmenném
snímku, později narkomanka Katka (ČT2, 30. června ve
20.05).
Režisérka jí zasvětila už film V pasti, v televizi odvysílaném
před deseti lety. Po několikaleté odmlce se znovu poohlédla po
jejích osudech, aniž tušila, k jakému zauzlení se přichomýtne:
Katka totiž porodila dítě, o něž se není schopna postarat,
navzdory častým slibům, že se konečně půjde léčit z heroinové
závislosti. Uvědomuje si, že každou dávkou koketuje se smrtí,
protože nezávadnost drogy nemá nikde zaručenou, ale přesto se
propadá stále hlouběji do lhostejnosti, ba jakési letargie:
dokud ještě přebývala ve v domech určených k demolici, obývaná
místnost ze všeho nejvíce připomínala skladiště odpadků.
Jestliže první polovina příběhu, zestručňující výchozí
odvysílaný materiál, prozrazuje kořeny sociálního a
osobnostního úpadku, nově pořízené epizody přinášejí působivé
dramatické zauzlení, neboť narození dítěte by se mohlo pro
matku stát důležitým motivačním faktorem, aby změnila svůj
život.
Aniž by se režisérka uchýlila k jedinému slovu komentáře
(nanejvýš ji zaslechneme při kladení otázek) či zviditelnila
nějaký hodnotící soud, výstižně a s ohromujícím katarzním
dopadem představuje nezadržitelný pád mladé ženy, která
skončila doslova na ulici. Mnoho let pořizované záznamy ovšem
prozrazují i další okolnosti Katčina sestupu na dno lidství,
zvláště tělesné chátrání patrné hlavně v obličeji a celkové
zhrubnutí, jak se odráží ve vulgaritě mluvy i chování, v
potížích s výslovností i úpadku formulačních schopností.
Třeštíková dosáhla mimořádné autenticity v zobrazení Katky i
jejích partnerů. Zprvu se možná chtěli stylizovat a stavět se
do příznivějšího světla, ale pozvolna ztrácejí sebekontrolu.
Přítomnost kamery přestávají vnímat, dokonce se jí dovolávají
jako čehosi ochranitelského, když třeba ustrašeně komentují
příchod nesmlouvavých policistů.
V závěrečných titulcích se režisérka ještě jednou obrátí na
Katku s dotazem, co by vzkázala své dceři, pokud ona tento
dokument někdy v budoucnu spatří. Tělesně sešlá, předčasně
zestárlá žena s myslí rozháranou, zpola obluzená a s očima
vyhasle nepřítomnýma chabě zaprosí o odpuštění. Tehdy už děs a
bezmoc prýští odevšad...
Jan Jaroš, filmový publicista |
