|
|
 Kronika
šílení v hrabství Somerset
Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je už pár dnů minulostí další
ročník nejslavnějšího hudebního festivalu planety
Glastonbury. Dá se s úspěchem předpokládat, že na farmě
nadšence Michaela Eavise, jež se tradičně proměňuje v místo
určující nejen rockové trendy na rok dopředu, ani letos
nechyběl Vojtěch Lindaur, šéfredaktor Rock & Popu
v letech, kdy se o muzice ještě četlo a nebýt podrobně
informován o průběhu nejnavštěvovanější přehlídky „soudobých
pódiových umění“ platilo za dokonalé faux pas.
Festivalové údolí u vsi Pilton na jihozápadě Anglie navštívil
Lindaur od roku 1990 nejméně sedmnáctkrát a své postřehy a
prožitky vtělil u příležitosti čtyřicátého výročí Glastonbury
do knihy Když svatý pochodujou (vydává nakladatelství Galén).
Vedle reportáží hlavního autora a editora svazku obsahuje
sborník i příspěvky s léty obměňovaného „glasto-doprovodu“
tvořeného vesměs hudebními publicisty vzešlými z jeho
„mateřského“ listu – od Vladimíra Vlasáka a Aleše Opekara přes
Honzu Dědka a Janu Kománkovou až po Tadeáše Haagera či Aleše
Mečíře.
Každý z novinářů pojal svou zprávu o bez nadsázky kultovní
akci, která je pravidelně vyprodána tři čtvrtě roku předem,
aniž by bylo známo, kdo vlastně vystoupí, zcela podle svého
gusta – Lindaurova uměřená, propracovaná reportážní líčení
střídají barvité glosy ze zákulisí, kulinářská a fotografická
okénka, žurnalistické road movie o cestách tam a zase zpátky,
ba i na báseň a Glastonbury inspirovanou povídku dojde. A
třebaže se na tři sta padesáti stránkách nápaditě výtvarně
řešené knížky čtenář musí sem tam prokousávat opakováním již
mnohokrát sděleného, nakonec nabyde pocitu, že poslední dvě
dekády nedělal nic jiného, než bláznivě přebíhal od jednoho
festivalového pódia k druhému, čelil obvyklému dešti a bahnu a
vychutnával si všechny ty headlinery, ať už se jmenovali Van
Morrison, Neil Young, Paul McCartney nebo Leonard Cohen.
Lindaurem sestavený a komentáři opatřený titul se bohužel může
stát i trochu traumatizujícím doplňkem putování po tuzemských
letních open air kláních – místo kuřete Yassa po gambijsku
párek v rohlíku, místo Radiohead Divokej Bill... Snad raději
našetřit a napřesrok k bílým útesům doverským, na Glastonbury!
Milan Šefl |
