|
|
Zlín v Chebu
Jméno Karla Zlína začíná být v Čechách povědomé teprve
v posledních letech. Dosud tento spisovatel a výtvarník,
ročník 1937, žil a tvořil ve stínu – respektive v jakémsi
vakuu. Zlín, vlastním jménem Machálek, absolvent pražské
Akademie výtvarných umění, odešel v šestasedmdesátém roce do
Paříže, kde se realizoval záhy jako sochař a malíř, napojený
na antickou a staroegyptskou tradici, ale také jako
pozoruhodný básník a esejista, jehož inspirace
individualistickým romantikem Máchou vykrystalizovaly po
letech v nejtěsnější duchovní spříznění.
Zlínova retrospektiva, posílená knižní monografií z produkce
nakladatelství Gallery, putuje od loňského roku po České
republice: po Hluboké a rodném Zlíně ji do 26. června hostí
chebská Galerie výtvarného umění. Oproti původnímu znění je
sice třetí zastávka trochu chudší, ale i tak patří výstavní
sály celému spektru autorovy tvorby: od kresebných kreací a
filmového plakátu přes oleje po objekty a drobnější skulptury.
Podobně proměnlivé jsou styly, s nimiž Zlín za víc než půl
století zacházel, potažmo bral si z nich poučení pro svůj
rukopis. Ovšem přes vnějškovou různost, zahrnující prvky
kubismu, surrealismu, expresionismu nebo magického realismu,
je jádro jeho díla od šedesátých let neměnné. A přitom
paradoxní: z jedné strany snaha dotýkat se univerzální lidské
paměti a zkušenosti, z druhé pocit odcizení, a to ve staré i
nové vlasti.
Veškeré Zlínovy návraty k jistotám dávných mýtů, k pevným a
opěrným bodům minulých kultur nastavují zrcadlo vratkosti
kultur současných, ale především autorovi samému – nomádovi,
který nenachází nikde klid. Tak jako výše vyvolaný Karel Hynek
Mácha: vidoucí básník, který tvořil sám za sebe. Karel Zlín je
umělec podobné autonomie a suverenity. Je na čase poznat jej
blíž.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
|
