|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Kdo se skrývá v kančí kůži?
V červnu jsme mohli vyslechnout další premiéru v cyklu Hry a
dokumenty nové generace. Tentokrát však nešlo o čistokrevnou
rozhlasovou hru – režisér Michal Bureš provedl „pouze“
rozhlasové nastudování divadelní inscenace Cabaretu Calembour
Borůvčí. Divadelní sdružení založili absolventi katedry
činoherního divadla pražské DAMU – Milan Šotek (obor
dramaturgie), Igor Orozovič a Jiří Suchý z Tábora (obor
herectví), aby si mohli – jak sami říkají – „odskakovat z
velké činohry na malou“.
Hra Borůvčí, která byla nominována na cenu Evadla Schorma za
rok 2008, opravdu splňuje všechny rysy kalamburu; tolik
slovních hříček a záměn založených na zvukové podobnosti nebo
totožnosti významově odlišných slov jsme v rozhlase už dlouho
neslyšeli.
Autor Borůvčí Milan Šotek i jeho všestranně nadaný herecký
ansámbl vychází z bohaté tradice autorských divadel malých
forem počínaje Červenou sedmou přes Semafor (a jeho nepřeberné
klony) či Večerní Brno až k Divadlu Sklep. Nedosahují sice
básnických kvalit „pravého“ Jiřího Suchého či Milana Uhdeho,
dokáží však zprostředkovat skutečnou radost ze hry – hry se
slovy i jejich významy.
Zároveň rozhodně nešetří nadsázkou, což vyplývá i
z charakteristiky uvedené inscenace, která si podle svých
tvůrců „bere na paškál nejpalčivější problém naší současnosti:
nevěru v českých myslivnách“. Děj je samozřejmě prostinký a
ničeho jiného než klasického manželského trojúhelníku či téměř
dokonané vraždy tu nenajdete; o to větší je pak rozkoš
z jazykově bohatého slovníku všech postav.
Herečtí představitelé (Jiří Suchý z Tábora, Lucie Polišenská,
Igor Orozovič, Milan Šotek, Klára Klepáčková, Vendula Fialová)
překvapili především svou jistotou – jejich výkony jsou čistě
a rozhlasově bravurně provedeny. U většiny z nich to, pravda,
není jejich první rozhlasová zkušenost, ale i přesto.
Není to poprvé, co Český rozhlas zaznamenal divadelní kabaret
– v roce 2008 vznikl (opět v Olomouci a opět v režii Michala
Bureše) Kabaret Kaldera, rozhlasová verze inscenace Divadla Na
cucky z Olomouce. Se hrou Cabaretu Calembour má několik
společných rysů včetně záměrně banálního děje a zápletky.
„Srdceryvný příběh lásky a nenávisti“ Barbory Voráčové však
tehdy rozhlasovou transpozicí utrpěl, ztratil něco ze svého
divadelního kouzla a nenabídl žádné nové, rozhlasové. To se
naštěstí u Šotkova Borůvčí nestalo. |
