|
|
 Tvrdošíjný
rentiér Cézanne
„Byl to život plachého, snadno zranitelného, vášnivě citlivého
a přitom tvrdošíjného a neústupného muže, který se s úspěchem
pokusil svou křehkou člověčinu obrnit a vzepřít pevností
tvaru, přesáhnout ji uměleckým činem vzpínajícím se
k absolutnu,“ napsal o Paulu Cézannovi (1839–1906) jeden
z jeho monografistů Miroslav Míčko.
Paul Cézanne, jehož jméno figuruje v titulku dalšího z
vltavských Souzvuků, patří k otcům moderního malířství.
Skromný podivín a pracovitý, temperamentní Francouz, který se
mohl jako rentiér bez větších hmotných starostí věnovat
malování. Přestože vyrůstal v generaci Monetů a Renoirů, je
klíčovou postavou mezi postimpresionisty, s nimiž otevřel
novou uměleckou epochu. Větší část života pracoval Cézanne ve
skrytu rodné provensálské krajiny, v umělecké ukázněnosti
(často zdůrazňoval, že nejlepší inspirací je pravidelná
každodenní práce) a bez okázalých výstředností.
Je zajímavé, že žádný z malířů postimpresionismu nevytvořil
ucelený teoretický systém, nicméně Gogh, Gauguin a Cézanne
formulovali při různých příležitostech (korespondence,
rozhovory s přáteli, zápisky) své názory na umění. Jádro
Cézannovy malířské tvorby i úvah spočívá v neustálém úsilí o
vyrovnání vztahu obrazu a přírody. Cílem je spojení nového,
svěžího vidění reality, které objevili impresionisté, s pevným
řádem obrazové stavby, jaký ovládá tvorbu starých mistrů.
Malíř sám to při jedné příležitosti formuloval takto: „Krajina
se ve mně obráží, zlidšťuje se a myslí. Já ji objektivizuji,
promítám a zachycuji na plátno. Právě míjí jedna vteřina
světa. Namalovat ji v její reálnosti!“
Někteří z malířových přátel, kteří stárnoucího mistra
navštěvovali v posledních letech jeho života v Aix a byli také
svědky výprav za motivy, zaznamenali docela přesně některé
rozhovory a jejich úryvky tvoří jádro cézannovského Souzvuku,
který pod režijním vedením Markéty Jahodové připravila Lucie
Novotná. V neděli 31. července v 9 hodin vysílá Vltava.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
|
