|
|
Pop-art na trase New York – Praha
Ladislav Sutnar (1897–1976) rovná se Družstevní práce
plus Krásná jizba. Čili na tisíc graficky upravených knížek a
moderní bytový design, zahrnující třeba proslavený servis
z varného skla nebo příbory z oceli.
Jenže tahle rovnice platí jen do roku 1939. Sutnarovy aktivity
v americkém exilu sice přiblížila před osmi lety retrospektiva
v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu – ale teprve teď je
k vidění jedna z klíčových faset jeho poválečného díla
samostatně. Jde o Sutnarovy malby z šedesátých a sedmdesátých
let, které jsou do 11. září vystaveny v malé galerii Rudolfina
pod názvem Americké Venuše.
Těch prací je sice pouhých třiadvacet, ale vypovídají o svém
autorovi mnohé. Jedná se o akty, o portréty žen malované
v duchu jakéhosi geometrizovaného pop-artu. Ta plátna ovšem
berou svoji sílu nejen z výrazové zkratky a ostrých barev, ale
také z jasně pozitivního, veselého náboje. Výrazné rty a bujná
poprsí nebo ladné křivky nohou a hýždí ani tak neatakují
divákovy touhy, jako spíš rozechvívají bránici. Jednoduchá
krása takových pin-up girls má lehkost i vtip.
Ostatně Sutnar mluvil v souvislosti s vystavenými malbami o
takzvaném joy-artu, čili umění, které má být humanistické,
blízko člověku – a má dávat radost. S takovou myšlenkou
pracovala odpočátku prvorepubliková avantgarda, tedy i
Ladislav Sutnar, který byl jedním z jejích exponentů. Jeho
pozdní malířské dílo tak uzavírá symbolický kruh, potvrzuje
vývojovou logiku autorovy všetečné a průkopnické tvorby. A
k tomu dává do řady k vrcholným americkým pop-artistům, jako
Ramos, Lichtenstein, Wesselman nebo Warhol, autora, který si
s nimi v ničem nezadá. Možná i naopak...
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik
|
