Valerij Gergiev proslul především jako dirigent děl z okruhu ruského klasického dědictví, Janáčkovu Věc Makropulos ruský dirigentský mág uvede se souborem a sólisty Mariinského divadla z PetrohraduOpera, ve které se telefonuje

Předposlední srpnový večer se nejméně na dvou místech našeho kontinentu hraje Janáčkova opera Věc Makropulos. Rakouskou inscenaci, jejíž páté a poslední představení uzavře letní nabídku mnohatýdenního koncertního a divadelního programu Salcburského festivalu, získá stanice Vltava v záznamu od Evropské vysílací unie a odvysílá ji během zimních měsíců. V přímém přenosu však v úterý 30. srpna v 19.30 Vltava zprostředkuje druhou inscenaci – hudební podobu, kterou této opeře dá ve Stockholmu Valerij Gergiev (1953).

Ruský dirigentský mág tam pohostinsky uvede moderní české dílo se souborem a sólisty Mariinského divadla z Petrohradu, které už po léta vede, a to na festivalu nesoucím od roku 2003 ve svém názvu jméno Baltského moře a oslavujícím letos dvacáté výročí svobodné samostatnosti pobaltských zemí. O den dříve ve stockholmské Královské opeře takto ruští umělci zahrají operu Okouzlený poutník Rodiona Šcedrina. The Baltic Sea Festival má jako uměleckého vedoucího dirigenta Esu-Pekka Salonena. Od 27. srpna do 4. září švédská metropole zažije vedle těchto dvou operních představení několik koncertů – mimo jiné zazní hudba estonského soudobého klasika Arvo Pärta a významného lotyšského autora Peterise Vaskse.

Janáčkova opera Věc Makropulos z roku 1926 vychází místy téměř doslova ze stejnojmenné, jen o čtyři roky dříve uvedené hry Karla Čapka. Její realisticky civilní děj, v němž se mimochodem zřejmě poprvé v historii v opeře telefonuje, příběh s dramaticky a emocionálně vypjatým závěrečným poselstvím o údělu lidské smrtelnosti a její nezbytnosti, si působivostí nezadá s ostatními zralými Janáčkovými díly. Přesto není ve světovém repertoáru Věc Makropulos možná ještě tak zakotvena jako Její pastorkyňa, případně opery Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu. Tím zajímavější je zjištění, že si jí všiml Valerij Gergiev, který zatím ve svém působišti i ve světě proslul v opeře především jako dirigent děl z okruhu ruského klasického dědictví.

Petr Veber, redaktor ČRo 3 – Vltava

Foto Decca/Marco Borggreve



  Obhajoba starého magnáta  
  Jak to vidí Miloš Čermák
 
  Surrealismus na svém místě  

  Navštivte  
 
  U dvora královny vdovy   
  Téma