|
|
 Miloš Čermák, publicista
Obhajoba starého magnáta
Je posledním živočichem svého druhu. Kdyby byl bílým
nosorožcem nebo polárním tygrem, asi by byl ze zákona chráněn.
Ale protože je mediálním magnátem, chtějí všichni jeho hlavu.
Rupert Murdoch ji nedá zadarmo. Aspoň doufám, protože ho – na
rozdíl od drtivé většiny svých kolegů a asi i veřejnosti –
považuju za víc kladného než záporného hrdinu.
Neexistuje a už se zřejmě nikdy neobjeví nikdo další, koho
bychom mohli nazvat mediálním „magnátem“ nebo „mogulem“.
Rupert Murdoch je mužem fascinujícího životního příběhu, který
v sobě zahrnuje vše dobé i zlé v médiích za posledních
minimálně padesát let. Ale dnes se stal ztělesněním jen toho
zlého, zejména v bulváru. Moderátor pořadu Today na BBC o něm
dokonce před několika dny mluvil jako o „nejšpatnějším člověku
na světě“. A to už je trochu přitažené za vlasy.
Důvodem je samozřejmě skandál s odposlechy, které nezákonně
pořizovali nebo si objednávali zaměstnanci novin patřících do
Murdochovy firmy News Corporation. Asi i dalších, jak se teď
pomalu začíná ukazovat, ale to na věci nic nemění. V hlavní
roli byl nedělník News of the World, který se do skandálu
namočil natolik, že ho Murdoch raději zavřel. A to navzdory
tomu, že byl nejprodávanějším nedělníkem na světě a generoval
slušný zisk. V době úpadku papírových novin malý zázrak.
Chovali se šéfové nedělníku nemravně a nezákonně? Někteří
určitě ano, o tom není pochyb. Stejně jako o tom, že se
jednalo o noviny apelující na ty nejhorší vlastnosti u svého
publika. Šéfredaktor končícího listu psal v posledním čísle o
„pyšné historii“ a „ideálech“, na kterých před 168 lety
vznikl. Ale za Murdochova vlastnictví na něm nic pyšného ani
idealistického nebylo. Jeho výhradními tématy byly sex,
skandály, celebrity, drogy a fotbal.
News of The World byly špatnými novinami, otázka však zní, zda
z toho vinit Murdocha. Určitě ne. V kontextu britské bulvární
žurnalistiky nepředstavovaly zase nic tak výjimečného. Murdoch
k nim měl vřelejší vztah než k jiným svým titulům, protože
stály na začátku jeho velké kariéry. V roce 1968 o ně totiž
svedl velký souboj s Robertem Maxwellem (alias Ludvíkem Hochem
pocházejícím z bývalého Československa). Souboj vyhrál, o rok
později k nim přidal bulvární deník The Sun a z „mladého
australského vydavatele“ se stal tiskovým magnátem.
V roce 1976 koupil v Americe bulvární deník New York Post, v
roce 1981 posílil svou britskou pozici akvizicí asi
nejtradičnějšího londýnského deníku The Times a sesterského
deníku Sunday Times. Vydávání The Times, které byly v
posledních desetiletích ztrátové, následne dlouhodobě
podporoval z jiných aktivit. A neustále expandoval. Počátkem
devadesátých let spojil svou satelitní televizní síť Sky
Television s konkurenční firmou a společně založili společnost
BSkyB, která od té doby hraje významnou roli na britském
televizním trhu.
V Americe své postavení podobně posiloval od konce osmdesátých
let. V roce 1996 založil zpravodajskou televizi Fox News,
obviňovanou ze zaujatosti a nevyváženosti. Z poslední doby je
pak významná akvizice deníku Wall Street Journal v roce 2007 a
založení výhradně digitálního deníku The Daily pro iPad letos
počátkem roku.
Nic z toho nedělal Murdoch pro dobro lidstva ani pro krásné
oči svých žen. Je otázka, zda usiloval o politický vliv, aby
získal víc peněz, anebo naopak. Ale ono je to vlastně jedno.
Důležité je, že obojí mistrně propojil. Zejména v Británii se
jeho vliv na politiku až démonizoval. Dokonce do té míry, že
se říkalo, že vyhrát volby může jen ten, kdo je zadobře s
Murdochem. V osmdesátých letech to byla Thatcherová a v letech
devadesátých krátce John Major, než ho vystřídal levicový Tony
Blair. A teď je to opět konzervativec Cameron.
Píše se, že Murdoch tyto politiky svým vlivem držel v šachu,
nebo dokonce vydíral. Ale pravda je taková, že se sami
politici mohli přetrhnout, aby s ním měli ty nejlepší vztahy.
Že dnes o to silněji na Murdocha zaútočili a chtějí ho zničit,
jako třeba bývalý premiér Gordon Brown? Berme to spíš jako
důkaz jejich slabosti a pokrytectví než jako výraz upřímné
snahy politiku a média očistit.
Murdochovi nikdo nic nedal zadarmo. Své společnosti nebudoval
úplně od nuly, protože první noviny (menší australský večerník
Adelaide News) převzal po otcově smrti, ale musel se spoléhat
výhradně na sebe a své schopnosti. Minimálně dvakrát byl během
své kariéry malý kousek od bankrotu a zachránily ho pevné
nervy a ochota riskovat. Poprvé koncem šedesátých let, kdy
všechno vsadil právě na získání nedělníku News of The World. A
podruhé počátkem devadesátých let, kdy mu investice do
televizního byznysu způsobily ohromné ztráty a dluhy dosáhly
osmi miliard liber. Ale obojí dokázal překonat.
Murdoch je poslední z dlouhé řady silných a angažovaných
vydavatelů, která sahá až do devatenáctého století. Magnáti
jako Pulitzer nebo Hearst se už tehdy stali předobrazy
mediálních a politických manipulátorů, o kterých vznikaly
knihy i filmy. Pulitzer si to vyžehlil tím, že odkázal peníze
na založení vysoké školy a prestižní novinářské ceny, ale
většina velkých vydavatelů zůstane do historie zapsána jako
kontroverzní osobnosti. Nepochybně i Rupert Murdoch.
Přeju si, aby současný skandál „přežil“ a mediální byznys
ještě neopustil. Aniž by to jakkoliv souviselo se současným
skandálem, prožívají dnes média – ovlivněná nástupem webu a
úpadkem papírových novin – jednu z nejdramatičtějších a nejvíc
vzrušujících etap ve své historii. Bylo by škoda, kdyby přišla
o velkého hráče Ruperta Murdocha. |
