|
|
 Andrea
Hanáčková, publicista
Smutek za Duší „K“
Nedávno jsem vedla mediální workshop pro lidi, kteří v celé
zemi koordinují obrovský ministerský a evropský grant na
popularizaci technických a přírodovědných oborů vysokých škol.
Byli zvídaví a kreativní. Když jsem se ale zeptala, kolik
z nich sleduje Český rozhlas Leonardo, stanici, která má
popularizaci vědy přímo v podtitulku a popisu práce,
přihlásili se z dvaceti tři. Zpřesnila jsem to ještě na
pravidelnou návštěvnost některého pořadu a pak zkusila
nejpopulárnější vědeckotechnický magazín, který lze poslouchat
i na Dvojce, Meteor. Nahoře zůstala jediná ruka...
O to víc je mi líto pořadu, který se snažil o totéž a na
vlnách Českého rozhlasu už se nevyskytuje. Řeč je o
rozhovorech, které vedl moderátor Jaroslav Dušek v letech 2007
až 2009 s vědci a zajímavými lidmi obecně v cyklu s názvem
Duše „K“, přičemž „K“ znamenalo vždy něco jiného, třeba kámen,
kosmos, květinu, koloběh, klima... Leitmotivem všech pořadů se
stala úvodní V+W písnička s veršem „Nikdy nic nikdo nemá míti
za definitivní“ a platnost bonmotu potvrzovali všichni
přítomní vědci od astrofyzika po genetičku. Jaroslav Dušek je
dnes již dostatečně známý svým silným příklonem k alternativní
medicíně, stravě či architektuře, ctí především ohledávání
této cesty, zkoumání rozcestí a odboček a pozorné naslouchání
všem, kdo jdou kolem a chvíli s ním. V případě rozhlasové Duše
„K“ to byli lidé naklonění vidět svět v jeho celistvosti, ať
už v architektuře, medicíně nebo geologii a klimatologii.
Dušek si však zval i významné vědce – ať už ze spolku Sysifos
nebo z Akademie věd. Došlo i na představitele humanitních
oborů, odborníky na cizí jazyky a kultury, etnologa či
včelaře. Důležité bylo, že Dušek dokázal získat výborné
vypravěče, nadšené pro svůj obor a předmět zkoumání anebo – a
to ještě častěji, je dokázal jako moderátor k tomuto nadšení
přivést inspirujícími otázkami.
Způsob, jak Dušek vede dialog, uvádím studentům jako názornou
ukázku toho, jak si lze s člověkem v rádiu povídat. Zkoumáme
společně, jak to dělá. Jak vrací rozhovoru dvou lidí původní
smysl setkání, kdy se moderátor nemění v jukebox na otázky,
ale je svému hostu partnerem, sečtělým, zvídavým a bystrým.
Duškovi pomáhá improvizační pohotovost vycvičená léty v jeho
divadle Vizita, jazyková vybavenost, jemný slovní humor i
schopnost sklenout po hodině rozhovor do smysluplného celku,
spojit nastolená témata a vystavět z nich příběh toho kterého
vědního oboru. Daří se mu ve slovech vizualizovat složité
genetické, hydrologické nebo mikrobiologické procesy – často
od svých hostů, zkušených pedagogů a vědeckých pracovníků
získá „pochvalu“ za obrazné, nutně zjednodušené, ale
srozumitelné vysvětlení nějakého složitého problému.
Doplněno vesměs alternativní hudbou vytvářel pořad Duše „K“
hravou, ale přitom zcela kompetentní oporu popularizaci vědy
na vlnách hojně poslouchané Dvojky. Je škoda, že nové díly
zřejmě hned tak neuslyšíme a že kromě internetu jsou Duškovy
rozhovory s vědci nedostupné. Kdo bydlí v Praze a vejde se do
divadla Kampa, může Duškovy večery zažít tam, kdo má
trpělivost se špatným zvukem a malinkým obrazem, může si užít
dosyta Duškova vystoupení na internetu. Luxus kvalitního
rozhlasového zvuku a možnosti soustředěného poslechu ale tyto
výstupy nemají. |
