Jiří Vejvoda, publicista

Zpěv a pláč na vlnách

Nejenom mořské vlny, tříštící se o nejzápadnější výběžek Evropy Cabo da Roca, dorážejí na portugalskou současnost. Je hospodářsky i společensky tak složitá, že úloha poctivých médií, která mozky nevymývají, ale bystří, stoupá. Smysluplnost veřejnoprávně-státního vysílání se snaží prokazovat rozhlasové stanice v rámci RTP neboli Portugalského rádia a televize. Jako by se inspirovaly zdejšími písněmi ve stylu fado, jež – jak poznamenal lisabonský nositel Nobelovy ceny za literaturu Jose Saramago – „vypráví slovy i hudbou nejen o lásce, ale i o sociální nerovnosti; nejen o naší melancholii, ale i o naší naději“. Daří se jim to díky tomu, že tvoří programově promyšlený celek, v němž si posluchače vzájemně neloupí, ale předávají.
Mladí Portugalci si mohou dopřát poslech Radia Antena 3 s převahou pop hudby, prošpikované sondami do jejich života. Letos zaujal patnáctiminutový dokument, na kterém autorka Carolina Ferreiraová pracovala čtvrt roku. Pod stručným názvem Být chudý mapuje život dvou rodin, ohrožených důsledky ekonomické krize, a zaměřuje se na to, jak situaci prožívají jejich děti: „Ve výlohách obchodů vidí věci, které si nejenže nemohou koupit teď, ale nejspíš na ně nebudou mít nikdy. Jako by žily v ráji, kde si nesmí utrhnout jablko… Co to s nimi udělá? Jací z nich vyrostou lidé?“
Digitální odnoží této stanice je čistě hudební Radio Antena 3 Rock, oblíbené je ale i folkově-folklorní Radio Lusitania. Dospělá portugalská populace si může vybrat. Většina volí poslech zpravodajsko-publicistické Radio Antena 1, menšina kulturní „dvojku“  s řadou přímých přenosů koncertů vážné hudby včetně série BBC Proms či s cyklem repríz nejlepších rozhlasových her Teatro Imaginário. O vůni místních událostí nejsou ošizeni příznivci šesti regionálních stanic včetně té, jež sídlí na věčně rozkvetlém ostrově Madeira, a přes satelit dolétne portugalština i na území bývalých kolonií v Africe.
Jak je zorganizováno financování? Různým příjmům (od státu či z reklamy) vévodí zvláštní pojetí koncesionářských poplatků. Povinně tvoří část rodinných účtů za elektřinu, která je převáděna přímo do rozpočtu RTP, média, jehož vysílání – zároveň věcné i citové – svou náladou často připomíná ústřední motiv fada: „Když je mi do pláče, raději zpívám…“