Byl jednou jeden film

Cyklus Byl jednou jeden film už loni vyvolal zaslouženou pozornost, protože prostřednictvím vzpomínek i archivních záznamů přiblížil, jak vznikala slavná díla světové kinematografie Děti ráje, Tess nebo Poslední tango v Paříži. Nyní následují další čtyři části, vysílané ovšem v pozdních nočních hodinách, protože dětem školou povinným je lze jen sotva doporučit. Pokud rovnou nezkoumají znepokojivé úchylky, zvláště pak dráždivé spojení sexuální posedlosti s násilím, obsahují někdy kontrovezní výklady i těch filmů, které se něčemu takovému vyhýbají už proto, že v době vzniku byla dráždidla tohoto ražení vyloučená.

Jde zejména o první verzi King Konga, kterou cyklus Byl jednou jeden film přiblíží ve středu 23. listopadu (ČT2, 23.50). Tvůrci v roce 1933 trikově úchvatný příběh zasadili na divochy osídlený ostrov, jemuž vládne obrovitá opice. Vedle dobrodružných klišé, mistrně ovšem zužitkovaných, si povšimneme i variace na klasické téma krásky a zvířete – veleop totiž unese sličnou hrdinku, vedle něho vskutku nepatrnou, a zjevně se do ní zamiluje. Interpretace významů, které tento snímek nabízí, se pak při hledání možných sexuálních podtextů zaklíná nejen Freudem a falickou symbolikou, ale dokonce sahá po „nadčlověčenství“, kterým mnohé uhranul německý nacismus.

V dalších částech se cyklus věnuje filmům ve své době skandálním, ať již to byla japonská Korida lásky (1976) nebo anglický Mechanický pomeranč (1971). V prvním snímku se režisér Nagisa Ošima rozhodl prozkoumat úzkou souvislost mezi sexuální slastí a blízkostí smrti. Prvky nezastřené pornografie a šokující rozuzlení příběhu, který boří jakékoli zábrany, zjevně překvapily i herce, kteří se zde uvolili vystupovat.

Kubrickův Mechanický pomeranč pak předkládá výtvarně, inscenačně i hudebně estetizovanou vizi blízké budoucnosti, topící se v bezbřehých násilnostech. A klade si znepokojivou otázku, zda násilí lze zastavit tak, že se u násilníků vůči němu vytvoří – na podmíněném reflexu jako u Pavlovových psů – nepřekonatelný odpor. Jaké bude postavení člověka zbaveného volby mezi dobrem a zlem? V popředí se ocitá nejen režisérova až maniakální náročnost, ale také rozporný dopad filmu, neboť publikum, neschopné pochopit jeho poselství, prvoplánově fascinovaly obrazy násilí.

Nakonec spatříme dokument o Formanově oscarovém hitu Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), podobenství o ceně lidské svobody a nezávislosti. Prostředí blázince ovládaného „velkou sestrou“ tu připomíná totalitní společnost, jež se lživě zaštiťuje prospěchem lidí, kteří si sami neumějí pomoci.

Jan Jaroš, filmový publicista