|
|
 Po
stopách architekta Santiniho
Předpokládané taje skryté za odkazem minulosti, jednou vsáklé
do slov a hudby, jindy ponořené do obrazů, soch či staveb,
vzrušují lidstvo odedávna. Vždyť čím jiným je třeba pátrání po
svatém grálu, ať již je podnikal Parsifal ve středověké
legendě, nebo Indiana Jones v jednom ze svých kouzelných
dobrodružství... Ani českému prostředí se taková opojení
neznámem nevyhnula, už v předminulém století sepsal Jakub
Arbes Svatého Xaveria, kde návod k pokladu má poskytovat obraz
titulového světce.
Více než hmotné statky však přitahoval duchovní odkaz: mohl
otřást soudobými náboženskými představami, jak dokazuje Dan
Brown ve svých detektivních šarádách o temných spádech
křesťanství, nebo naopak vést k povznesení lidské pokory i
talentu coby nástrojů Božích. Právě sem směřovali spisovatel
Miloš Urban, scenárista Tomáš Končinský i
režisér Jiří Strach, když chystali filmovou verzi
románu Santiniho jazyk (4. 12., ČT1, 20.00). Však také
Strach zdůraznil, že jeho film „má zcela jiné ambice než být
pouhým mysteriózním thrillerem“. A církevní představitelé mu
důvěřovali, vpustili jej i do míst výsostně posvátných, primas
Duka přihlížel natáčení ve svatovítské katedrále.
Santiniho jazyk popisuje složité pátrání po odkazu slavného
stavitele Jana Blažeje Santiniho (1677–1723), zanechaném v
početných stavbách rozesetých po celých Čechách i Moravě.
Spolu s hrdiny příběhu tak navštívíme Plasy, Křtiny, Zelenou
horu, Želiv i Rajhrad, abychom se stali svědky odkrývání umně
skrytého a nádavkem ještě zašifrovaného umělcova vyznání.
Martin (David Švehlík), stále znechucenější zaměstnanec jedné
reklamní agentury, počíná věřit v duchovní poselství, když
spolu s poněkud bizarním kunsthistorikem (Martin Stropnický) a
provázen mravně ne zcela čitelnou kolegyní (Monika Timková)
navštěvuje jednotlivé historické objekty, udržované i
neudržované chrámy, jimiž Santini dokázal světlo doslova
protáhnout, jak ostatně ve filmu také zazní. Vizuální a
výtvarná stránka (kameramanem byl Martin Šec) zaujímá určující
roli, zprostředkovává ohromující dojem z vylidněných kamenných
prostor prostoupených světlem.
Vedle ziskuchtivého, ničemného šéfa reklamní agentury se tu
vynořuje podivná žena v bílém, jež jako by Martina sledovala a
současně před ním prchala, dokonce se počnou dít znepokojivé
zločiny, když lidé umírají zasaženi šípem. Jako kdyby
přicházel skutečný posel Boží, dávné Santiniho skutky
nacházejí nečekanou spojitost s děním současným...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
