|
O Martě
bez přísudků. A bez předsudků
Ročník 1982, scenáristika na FAMU, dramaturgie seriálů
Comeback a Ulice, za debut K moři Cena Jiřího Ortena, za
druhou knížku Zmizet Magnesia Litera. Nejvíc ze svý
generace... Tak nějak by mohlo vypadat „sívíčko“ Petry
Soukupové, pokud by si ho nechala napsat od hrdinky své
nové knížky Marta v roce vetřelce (vydává Host).
Protagonistkou fiktivního deníku je devatenáctiletá pražská
dívka z dobré rodiny. Nikdy s ní nebyly potíže, gymnáziem
prošla jako nůž máslem, rychle a ráda čte a na počítači sjíždí
spoustu filmů. Před prvním ročníkem bohemistiky na filozofické
fakultě si na brigádě vydělává na hadříky a mojita s
přítelkyněmi. Má pubertální sestru Karlu, která tancuje a
sluchátka od empétrojky jí přirostla k uším, a staršího bratra
Jakuba, jenž se od starostlivých rodičů odstěhoval na Letnou,
a tak už nemusí s rodinou absolvovat víkendové návštěvy
babičky v důchoďáku. Marta se občas opije a pak musí doma
poslouchat spoustu řečí. Rodiče nejsou nadšeni ani z jejího
čerstvého vztahu s třicátníkem Robertem, který do práce
dojíždí z Brna, kde pečuje o matku. Ale z matky se vyklube
manželka s dítětem a z prázdninového románku vetřelec: „V baru
počůrat test. Dvě čárky. Do prdele.“ Napohled banální příběh
může začít, jenže v reálu i v knížce je to spíš
dvanáctiměsíční inferno.
V
deníkovém žánru uplatňuje Soukupová svou zásadní přednost,
kterou je scenáristickou praxí vytříbený cit psát živě,
nepřikrášleně, autenticky. Martiny klipovité zápisky dokonale
kopírují esemeskové vyjadřování dnešních adolescentů, v němž
scházejí přísudky, ale přebývá ega. Vedle stylistické
obratnosti je autorka výjimečná i schopností nahlédnout pod
povrch rodinných vztahů. V nové knize modeluje typickou
velkoměstskou famílii současnosti, zajištěnou a prosperující,
v okamžiku krize však náhle bezbrannou a nefunkční – ne
náhodou se ostatně Marta odrazí od dna nikoli zásluhou rodinné
sounáležitosti, ale vlastním přičiněním. Spisovatelka je
přesvědčivá i v úsečném líčení depresivních stavů mladé
„rebelky bez příčiny“: pasáže, v nichž od problémů utíká k
samotě s rumem a kolou na rodičovské chalupě, patří k
nejsilnějším.
Knihu Petry Soukupové můžeme vnímat také jako zprávu o první
české svobodné generaci – Marta se narodila po roce 1989,
nevyrůstala už ve stínu pionýrského šátku a nematurovala z
občanské nauky. Měla by být cílevědomá, sebejistá, suverénní,
ale to ani náhodou, nevyzná se sama v sobě, povlává, zevluje,
neví, co se životem... Jaksi mezi řádky se tak čtenáři dostává
ujištění, že první střet s realitou dospělého světa je drásavě
bolestný za kteréhokoli režimu.
Milan Šefl
Foto Martin Kopecký |