|
|
 Novoroční
předsevzetí
Nový rok. Kolik věcí by se mělo začít dělat jinak a líp! A
kolik by se jich mělo přestat dělat! Je to nejspíš jen na nás,
jenže to bychom nebyli my, kdybychom na to zase za pár dnů
nezapomněli a život se nevrátil do obvyklých kolejí. Ale i tak
je to hezké, že se člověk díky Vánocům a pak změně letopočtu
trochu zastaví nebo alespoň nějak zadrhne a možná se i nad
sebou zamyslí. Vlastně je mi líto každého, komu se to
nepovede...
A vůbec je mi líto, v jakém tempu a chvatu žijeme. Málo platné
– když se spěchá, dělají se chyby. Rychlost také souvisí s
povrchností, na to snad je i nějaký fyzikální zákon.
A tak se dneska pochopitelně obecně moc nevěří vědě, není na
ni čas. Namísto fyziky studujeme mystiku a namísto psychologie
horoskopy. Máme kolem sebe spoustu zaručených léčitelů, kteří
v sobě najednou objevili schopnosti uzdravovat, aniž na to
museli šest let a pak celý život studovat medicínu. A naopak –
spoustu lékařů přestalo bavit pokorně sloužit vědě, vstupují
do politiky a dělají něco, na co nemají žádnou kvalifikaci,
protože politiku přece může dělat každý...
Je s podivem, že se vychloubáme tím, jak jsme gramotní, ale už
raději neuvádíme, k čemu nám to umění číst a psát slouží. Co
vlastně čteme a co asi jsme schopni napsat. Možná že by se za
gramotnost neměla považovat jen pouhá technická dovednost
čtení a psaní, ta sama o sobě nejspíš nestačí...
Čím jsme povrchnější, tím spíš si pak z nás mohou dělat
legraci různí populističtí politikové a hrubiáni všeho druhu.
Před Vánocemi nám třeba hodili tučnou kost v podobě přímé
volby prezidenta. To bylo najednou pozdvižení! Chňapli jsme po
ní hladově a okamžitě jsme začali na různých serverech a
sociálních sítích tipovat a vymýšlet, koho bychom si měli
zvolit. A šlo to od Švejnara až po Marka Ebena a Jaroslava
Duška, mého kamaráda. Přitom mnozí mohli nedávno vidět
dokument, který o Jardovi vznikl a v němž s naprostou vážností
tvrdí, že rozmlouvá s kameny, navíc že mu ty kameny říkají do
každého ucha něco jiného! Proto se nemohu při vší lásce,
kterou k Jardovi chovám, zbavit přesvědčení, že bychom si jeho
zvolením moc nepomohli. Mystickými dialogy s kameny by sice
vnesl do našeho politického života nový prvek, ale... Podle mě
stačí, že Miloš Zeman objímal ty stromy.
Možná bychom měli tu nabídku přímé demokracie brát s nadhledem
a říct si, že sice je pěkné, když budeme volit prezidenta my,
ale ještě to neznamená, že tím sejmeme z politiků odpovědnost
za stav společnosti. A náš zájem o věci veřejné by tím neměl
skončit. Volební právo může mít i člověk, který se podepisuje
třemi křížky, jenže demokratické uspořádání společnosti je věc
složitá a jen tak si ji nevygooglujeme. Chceme se ji vůbec
ještě snažit pochopit, nebo nám postačí to, co máme tady a teď
– náš malý český úplatný a sobecký dvorek? Usilujeme ještě o
budování světa, ve kterém by se dobře žilo a v němž by se
soudný člověk nemusel neustále kvůli něčemu stydět? Chce to
čas a trpělivost. Máme je ještě?
Možná by opravdu pro začátek stačilo na chvilku se na Nový rok
zastavit, dát si nějaké předsevzetí a zkusit ho opravdu
dodržet. Třeba nebát se a nekrást, případně i učit se, učit
se, učit se, to je jedno.
Já bych se zkusil přestat přecpávat. Jestli to vydržím, tak se
určitě příští rok mnohé změní.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
