Uta ygorel okitubis ali byrraru…

Nesrozumitelná slova z titulku článku se objeví na obrazovce počítače hlavního hrdiny Lucemburské zahrady, nejčerstvější novely Michala Ajvaze, poté, kdy do googlového vyhledávače chybně vyťuká jméno filozofa Plotina. Paul, jak se onen hrdina jmenuje, je mladým profesorem filozofie na pařížském lyceu a nesrozumitelný text, jejž mu počítač nabídl, je součástí povídky Návrat z druhé strany. Napsal ji, jak Paulovi Google sdělí, nedávno zesnulý americký matematik, logik a kybernetik Donald Ross. Paul se chce o prázdninách připravovat na podzimní kurs řecké filozofie. Zvědavost, snaha vyluštit zaumnou řeč a odkrýt tajemství oné „druhé strany“, o níž Rossova povídka vypráví, však Paula od jeho předsevzetí odvede k  dobrodružstvím, jež navždy poznamenají jeho vnímání reality.

Sled těchto dobrodružství – některá jsou jak vystřižená z komiksů – tvoří syžet novely. Ať už při nich jde o lásku či cestu do exotických krajin, bývají často spojena s proměnami hrdinova vědomí. Což někdy vyústí až v jakési osvícení, epifanii – například, když se Paulovi zjeví velká šifra světa: „Všechny věci a bytosti kolem něho vyvstaly jako zářící krystaly, jež se zformovaly z jediného proudu; vše bylo z jedné světelné látky; a jako první zmizel rozdíl mezi slovy a věcmi, vše bylo tělem a zároveň písmem…“ Vedle této zářivé stránky světa se v novele vynořuje i její opak: temné zásvětí probouzející úzkost a hrůzu. Nejprve vyvstává jako panoptikum příšer znásilňujících Paulovu milou Claire. Když je však odkryt zdroj onoho panoptika – halucinogeny a důmyslně vytvořený virtuální svět, prostředky, které Paulova žena Simone použila k potrestání svého muže a jeho milenky –, hrdinům povídky i čtenářům svítá, že ona temná stránka světa přesto reálně existuje: spočívá v lidské duši, ochotné tuto temnou stránkou vyvolávat a operovat s ní. Intenzivní prožitek z „výletu“ do této odvrácené strany našeho světa již nikdy z vědomí zúčastněných nevymizí.

V závěrečném dodatku autor čtenářům předkládá stručný nárys gramatiky a lexika neznámé řeči. I kdyby ale čtenář – podobně jako autor této recenze – rezignoval na luštění tajuplných dialogů z povídky Návrat z druhé strany od fiktivního autora Rosse, její smysl mu neunikne: vždyť se právě obdobné výpravy „na druhou stranu“ sám zúčastnil. A pokud by chtěl odkrýt další významy, jež Ajvaz do své „plotinovské“ povídky gnostického ladění zaklel, pak bych mu doporučil sáhnout po autorových filozofických a estetických esejích zahrnutých například do knihy Sny gramatik, záře písmen či do díla nazvaného Světelný prales.

Bronislav Pražan, publicista