|
|
Lanugo čili čerstvá krev popu
Pražská kapela Lanugo vydala první desku před třemi
lety na jazzovém labelu Animal Music, ale už tehdy bylo
zřejmé, že soubor soustředěný kolem všestranné a rozsahem
mimořádné zpěvačky Markéty Foukalové nechce zůstat uzavřen v
jedné škatulce. Skladby vzdálené často slýchané jazzové
samoúčelnosti si na eponymním debutu instrumentálně vyspělé
skupiny vykračovaly různými směry, jednou k etnu, jindy k
k rocku, a přes svou poměrně rafinovanou stavbu se vždy
přibližovaly tradičnímu písňovému tvaru.
Čerstvá nahrávka Lanugo 2011 (vychází na značce Sono
Records) směřuje ještě blíž k pop-music. Písně se vstřícnou
stopáží a často až překvapivě konzervativní strukturou jsou
navíc oproti anglicky nazpívané starší nahrávce opatřeny
českými texty Tomáše Belka, Johany Frankové a klávesisty a
producenta skupiny Viliama Béreše. Tím ovšem veškerá podobnost
s valnou částí české popové produkce končí a nastupuje moderní
mainstreamová produkce se značným hitovým potenciálem, přitom
však nápaditá, nevtíravá, invenční.
Lanugo zní na domácí poměry nebývale poučeně a otevřeně, což
jistě souvisí s rozkročeností většiny skupiny – zmíněný Viliam
Béreš hraje i s popovými Toxique, Lenkou Dusilovou a formací
skvělého trumpetisty Miroslava Hloubala Intinite Quintet,
kontrabasista Rastislav Uhrík je členem kvintetu Vertigo a
působí také v triu Beaty Hlavenkové, zpěvačka Markéta
Foukalová spolupracovala s Michalem Prokopem i Michalem
Pavlíčkem a léta byla vokalistkou funky bandu MadFinger. To už
je hodně pestrá muzikantská společnost, pro jejíž členy je
příznačná snaha nalézat vlastní neprošlapané cesty, současně
ale vnímají hudbu v globálních souvislostech.
Není asi třeba dodávat, že nové skladby skupiny Lanugo,
konkrétně třeba Online, X označuje místo nebo Cínoví vojáci,
by výrazně občerstvily playlisty tuzemských rádií, včetně
veřejnoprávního Radiožurnálu. Věřme tedy, že jedna
z nejpovedenějších českých písničkových desek uplynulého roku
hudebním dramaturgům neunikne...
Milan Šefl
|
