|
|
Polovičaté představení praotce Zycha
 V komorní
Galerii Josefa Sudka na pražském Úvoze je do 22. dubna
k vidění průřez fotografickým dílem Aloise Zycha
(1874–1943). Patří mezi dávno zapomenuté – aktuální
výstava je první samostatnou přehlídkou jeho práce po nějakých
osmdesáti letech. A přitom Zych spoluzaložil v roce 1908
důležitý Klub fotografů amatérů a řadil se v desátých a
dvacátých letech, vlastně ještě před nástupem avantgardy, mezi
průkopníky fotografického aktu.
To nebylo z řady důvodů v té době nic snadného: fotografie
neměla ještě postavení samostatné umělecké disciplíny, na
erotiku se v rámci dobové pruderie hledělo jako na špinavou
pornografii – a k tomu Zych pracoval za první republiky jako
vrchní technický rada na ministerstvu veřejných prací, takže
umění se věnoval jen o nedělích. Fotil i město a venkovskou
krajinu, ale v tomhle směru novátorský nebyl ani náhodou.
V galerii jsou akty nasnímané zhruba od roku 1910 do třicátých
let. Takhle dávno si troufl zvěčňovat tělesnou nahotu snad jen
Drtikol anebo Mucha. Stačí otevřít publikaci Akt v české
fotografii, a vše je jasné: V 19. století v Čechách, na rozdíl
od Evropy, především Francie, nikdo žádné snímky nahých těl
nepořizoval – anebo se o nich neví.
Zych je sice průkopníkem, pokud jde o žánr, ale stylizované
pózy jeho modelek, častokrát braných z vlastní rodiny, ovšem
ladí s dobou víc než dobře. Dámy jsou na snímcích strnulé,
chladné a netečné, jakoby vytesané z bílého mramoru – cudně
odvracejí tvář a zakrývají své intimní partie rukou. Působí
sošně, jaksi anticky, nikoli však smyslně, jako třeba fotoakty
jmenovaného Drtikola nebo později Miroslava Stibora.
A přece mají své nepopiratelné kouzlo, a sice patinu – háv
starobylosti, čehosi dávného, dávno minulého. Škoda jen, že na
výstavě není aktů víc, vlastně je jich necelá desítka.
Převažují krajina a město. A přitom Alois Zych vydal v roce
1926, ve svých dvaapadesáti letech, album Dvacet aktů. Že by
příště?
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik |
