|
|
 Petr
Pavlovský, kritik
Simona Stašová coronat opus
Vražda před mikrofonem, to byl název mé kritiky, která
v rubrice Zamyšlení nad rozhlasem vyšla na tomto místě před
téměř třemi lety. Jejím předmětem byla rozhlasová detektivka
Jiřího Hubičky Síla slova. V závěru jsem návodně, a možná
dokonce i inspirativně konstatoval, že slibná detektivní
dvojice poručíka Vláčila a rotné Králíčkové (český protějšek
páru Linley – Haversová z televizního cyklu BBC), stejně jako
zavedené dramatické prostředí (okresní město s policejní
služebnou, regionálním rádiem, pochybným barem s prostitutkami
a dalšími charakteristickými reáliemi) přímo volají po dalším
„uměleckém životě“.
Nemůže být proto pro kritika většího štěstí a praktičtějšího
uznání, než když se ukáže být pravým, a nikoli falešným
prorokem. Od premiéry Síly slova uběhly sice už téměř tři
roky, ale dočkal jsem se. Koncem letošního ledna měl na ČRo 2
– Praha premiéru opus s novým příběhem započatého „cyklu
Vláčil – Králíčková“ nazvaný Z divokého východu. Zůstalo
dějiště dramatu – okresní město s policejní služebnou a okolí,
zůstaly hlavní postavy a jejich představitelé, Jiří Ornest a
Jana Stryková; zůstali i režisér Petr Mančal a dramaturgyně
Jitka Škápíková.
Motiv jednoho pokleslého média – lokálního soukromého rozhlasu
– nahradilo jiné pokleslé médium – akční film, respektive raut
pořádaný po jeho premiéře, kde se odehraje nezdařený a údajný
pokus o vraždu režiséra. Zákonitě se pak dostáváme do
prostředí nájemných vrahů, jejich zákazníků i obětí, prostředí
propojeného v posledku i se stranickou politikou.
V reáliích jsou ale i sporná místa, ba dokonce lapsy. Kariéra
jednoho z hlavních darebáků je charakterizována následovně:
„Před listopadem vysoký funkcionář SSM, později vstoupil do
ODA.“ Sám jsem v této straně byl, a to téměř od počátku na
podzim 1990 (půl roku před vznikem ODS!), mám legitimaci číslo
0038. Takoví lidé v ODA podle stanov (které se úzkostlivě
dodržovaly – konzervativní strana!) mohli být jenom velice
obtížně. Platilo totiž pravidlo, že bývalý člen KSČ musí žádat
příslušnou místní organizaci o doporučení výjimky, kterou po
jejím doporučení „zdola“ centrální orgán posoudí a schválí.
Vysoký funkcionář SSM byl nutně i členem KSČ – což ovšem mnozí
posluchači už nevědí, a proto by se to v rámci dialogů
dozvědět měli.
Celkově lze ale konstatovat výrazný kvalitativní skok vpřed:
hra má větší spád, děj je dynamičtější, aniž by „zvuková
akčnost“ někde překročila míru funkčnosti a vkusu. Na
rozhlasovou hru je postav opět trochu moc, vesměs jsou ovšem
ztvárněny tak skvělými herci, že při poslechu neztrácíme
orientaci. Hereckým vrcholem večera byla pro mne tentokrát
Simona Stašová. Její vdova po zločinci jako by vyšla
z nějakého italského neorealistického filmu. „Lidová postava“
jak má být, plná emocí, rozhořčení i rezignovaného smutku a
smíření se světem. |
