|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Na křižovatce...
...se od počátku roku 2011 ocitl arabský svět; Na křižovatce,
Le carrefour de la rédaction, se jmenuje vlaková loď
publicistické redakce marocké veřejnoprávně-státní rozhlasové
stanice Rabat Chaine Inter. V hodinové polední premiéře a
večerní repríze nabízí od pondělí do pátku den za dnem pevně
stanovená témata: společnost, kultura, zdraví, média a
ekonomika. Vhodně jsou do vysílacího schématu zařazeny i další
pořady. Páteční večer patří Ohlédnutí za týdnem neboli Une
semaine, un régard; sobotní podvečer soustředěnému poslechu
duchovního cyklu Paroles soufiés, jenž se v zemi, kde se
devadesát devět procent obyvatel hlásí k islámu, věnuje
otázkám spirituality poměrně umírněné odnože této víry,
súfismu. Nedělní noc patří pořadu Club-Jazz, zatímco sobotní
poledne – čas k vaření, čas k obědu – nabízí pod názvem Takoví
jsme byli, Les annees-la, písně v podání hvězd jako Leo Ferré
či Frank Sinatra.
Příjemně překvapí, že nejposlouchanějšími vysílacími časy
provázejí posluchače ženy. Navíc mladé, vzdělané, pohledné,
bez šátku na hlavě, zato módně oděné, učesané, nalíčené.
Moderátorkou ranního Rádiobudíčku, Radio Réveil, je bystrá
Saida Sibariová; nenápadně vlastenecky zaměřený pořad Terra
Nostra, potřebný v zemi s nezanedbatelným počtem svérázných
Berberů, uvádí Sakina Bouachrinová. Chytře vymyšlený je též
cyklus Macumba, kde znějí rytmy černé Afriky a hostem je vždy
mladý Afričan, studující v Maroku. Moderátorka Hanane Ait
Ammiová dbá nenásilně na to, aby se vysíláním prolínal duch
potřebné snášenlivosti různorodých obyvatel výbušného
kontinentu. Vše zjevně zapadá do strategie SNRT, Société
nationale de radiodiffusion et de la télévision, odrážející
dovedné manévrování marocké politiky, jež alespoň prozatím
nenásilně tlumí lidový hněv. Těží i z toho, že svět se o
Maroko přehnaně nezajímá: není velmocí, nemá ropu.
Otázkou ovšem je, kdo tam vlastně poslouchá. Podle statistik
totiž ve zhruba pětatřicetimilionové zemi, kde dodnes žije
mnoho negramotných, vlastní rozhlasový přijímač jen každý pátý
občan; oficiálních stanic je přitom pět včetně „královy vlnky“
zvané Chaine Mohammed VI. Soukromých stanic je prý ovšem
mnohem víc. Počítačem, natož přístupem na internet se dosud
může pyšnit jen městská vzdělanější populace. Jen aby o
vysílání typu Rabat Chaine Inter neplatil nadčasově zdrcující
postřeh A. P. Čechova: „Bojím se, že píšu, co chytří beztak
vědí a hloupé nezajímá…“ |
