Mnohotvárná Sylva Fischerová

„Jsem dvojčlověk,“ píše básnířka, prozaička, filoložka a filozofka Sylva Fischerová v jedné ze svých básní. Když se podíváme na její umělecký a vědecký záběr, a to v oblasti řecké literatury, náboženství a filozofie (působí v Ústavu řeckých a latinských studií FF UK), můžeme počty zvyšovat. Jen v loňském roce vydala tři knihy různých žánrů: povídkovou sbírku Pasáž, básnickou sbírku Tady za rohem to všechno je a knižní rozhovor s filozofem Karlem Flossem nazvaný Bůh vždycky zatřese stavbou. V těchto dnech vychází její kniha pohádek z celého světa Egbérie a Olténie. Je v tom touha zabydlit se ve všech myslitelných žánrech? Nebo si každé téma samo vyžádá způsob zpracování a jde vlastně o podoby téhož?

Na to se ptá i pořad z cyklu stanice Vltava Schůzky s literaturou nazvaný Jak dýchat, natož vyprávět, který se v neděli 18. února ve 20 hodin zaměří na prozaickou část tvorby Sylvy Fischerové. V posledních letech vydala dvě povídkové sbírky – Zázrak a zmiňovanou Pasáž. Zatímco v Zázraku dominují povídky z dob dospívání a zrání, Pasáž reflektuje dospělost, současnost. I tady se v přesných detailech pozná navyklost básnického vidění, i tady, stejně jako v poezii, je naléhavost v souladu s lehkostí – závažné je vysloveno hravě i ironicky. A přitom jde o zatraceně složité filozofické, etické a teologické otázky: Co je člověk? Co je Bůh? Proč existuje ve světě zlo?

Takové otázky vstupují do každodennosti autorčiných postav nikoli jen jako problémy teoretické, probírané v univerzitních studovnách či u kavárenských stolků (i když pro intelektuální debaty je tu místa dost). Jsou to otázky neodbytné, které se zjevují i zhmotňují v realitě. Je to součást našich životů. „A co je člověk? – Temná a zastřená věc. Třtina myslící. Něco, co hyne na svoje vlastní chtění. Něco, co neví, co je, a musí to pořád zjišťovat.“ Sylva Fischerová neudělá v povídce poslední tečku, dokud se smyslu alespoň částečně nedobere.

Ivana Myšková, redaktorka ČRo 3 – Vltava

Foto Khalil Baalbaki