Dobrodružství na konci světa

Encyklopedie uvádí, že ostrov Svaté Heleny je od nejbližší pevniny vzdálený 1930 km a žije na něm 7367 obyvatel. Objevený byl v roce 1502 Portugalci, jeho nejvyšší hora nese jméno princezny Mary (2060 m n. m.) a hlavní město Jamestown je tak malé, že větší je většina českých vesnic. Sotva si lze představit odlehlejší kout světa. Ostatně proto Angličané po bitvě u Waterloo uvěznili na Svaté Heleně Napoleona, a připravili tak kdysi obletovanému vládci osamělý úděl. Na Svatou Helenu doplul v situaci nouze i mořeplavec Richard Konkolski. Pobyt zde ho inspiroval k napsání knihy, z níž se bude od pondělí 12. března vždy ve 22.05 číst na pokračování na Dvojce Českého rozhlasu.

V roce 1975 zakotvil na Svaté Heleně nejznámější český mořeplavec Richard Konkolski. Do zátoky Jamestownu ho vlastně přivedla náhoda. Konkolski právě dokončoval tříletou plavbu kolem světa, na jejímž začátku byl úspěšný start v závodě osamělých mořeplavců OSTAR 1972 z anglického Plymouthu do amerického Newportu. Sedmimetrová Niké, kterou Konkolski začal vlastníma rukama stavět ve sklepě bohumínského paneláku, měla už v té době za sebou Atlantický, Tichý i Indický oceán. 

Ostrov naděje

Po obeplutí obávaného mysu Dobré naděje se mořeplavec dostal do těžké situace. Na širém moři došlo k vážné nehodě, při níž Konkolski málem přišel o život. Utržený stěh mu roztrhl tvář a vyrazil zuby. Ztratil vědomí. Jachtař skoro vykrvácel a teprve poté, co se probral z mrákot, mohl zamířit k opuštěnému ostrůvku, aby vyhledal lékařskou pomoc. Konkolski o tom píše v cestopise Setkání se Svatou Helenou vydaném vloni nakladatelstvím Seven Oceans jako součást plánované edice Plavby za dobrodružstvím.
Knížka je po třiceti letech dlouho očekávaným setkáním se slavným mořeplavcem. Konkolski totiž v roce 1982 odešel i s rodinou do USA, a čtenáři s ním ztratili kontakt. V časech normalizace knihy emigranta v knihovnách být nesměly. Není tedy divu, že brzy poté, co se novotou vonící knížka objevila v knihkupectvích, se režisér Michal Bureš rozhodl představit cestopis rozhlasovým posluchačům v četbě na pokračování s názvem Dobrodružství na konci světa.

Ostrov záchrany

„Na kotviště Jamestownu jsem dorazil ve čtyři odpoledne,“ píše Richard Konkolski. „Spustil jsem plachty a pokusil se nastartovat motor, abych mohl vmanévrovat do zátoky. Ale motor, který jsem nepoužíval celé týdny, ani neškytl. Déle než půl hodiny mi trvalo, než jsem se pomocí plachet vyhrabal z obtíží a mohl Niké uvázat k přístavní bóji. Hned nato jsem vyvěsil signál, že žádám o lékařskou pomoc. Nikdo na přístavním molu však mému sdělení nevěnoval pozornost. Četba vlajkového kódu je zřejmě v tomto zapadlém koutě světa neznámý pojem. Přece jen však jsem měl štěstí. Kolem právě pluli místní rybáři, zpozorovali na palubě muže s hlavou omotanou zkrvaveným obvazem a odvlekli Niké k molu. Mezitím nahlásili rádiem přítomnost zraněného, takže mě již na přístavní hrázi čekal místní policista. Nemuseli jsme si nic vysvětlovat, celní odbavení bylo formalitou. Již v pět odpoledne mě policejní vůz vysadil před vchodem do nemocnice.“
Svatá Helena nabídla zraněnému mořeplavci naději v osobě mladého lékaře Petera Estcourta. Ten pochopil, že má před sebou nejen pacienta v nouzi, ale i zvídavého cestovatele a hlavně mimořádnou mořeplaveckou osobnost. Vzniklo velké přátelství, které umožnilo jachtaři ze srdce Evropy podrobně poznat prostředí opuštěného ostrova, seznámit se s jeho obyvateli a zamyslet se nad historií opuštěné skalní výspy, která sice na první pohled neskýtá – až na Napoleonovu internaci – světodějné události, ale jinak je stejně zajímavá jako dějiny mnohem významnějších koutů světa.
Díky doktoru Estcourtovi se Konkolski dostal k unikátním archivním záznamům  – raportům místních guvernérů odesílaných pravidelně do kanceláře londýnské Východoindické obchodní společnosti – o událostech někdejšího ostrovního života. Tyto nesmírně podrobné zprávy zachycovaly nejmenší detaily života ostrovanů. Pro českého mořeplavce se staly cenným zdrojem informací umožňujících seznámit čtenáře a rozhlasové posluchače s místy, kam se běžný turista nedostane. 

Náhodné setkání?

Svatá Helena leží stranou všech frekventovaných námořních tras. Lodě nemají důvod sem plout. Který turista by toužil po opuštěném ostrůvku, na němž stojí jediný hotýlek? Nebýt neblahé vteřiny a tragického zranění, nezamířil by na Svatou Helenu ani náš mořeplavec. Ale to bychom se nic nedověděli o obětavém doktoru Estcourtovi, o ostrovanech dobývajících chudé živobytí na kamenných políčkách, o osamělosti Napoleonovy poslední internace, ani o obrovských krysách, které za starých časů tak vyhladověly, že začaly požírat samy sebe.
Díky vyprávění Richarda Konkolského se v našich až příliš přelidněných městech a v příliš přeplněných panelácích, za jejichž okny až příliš křičí televizní reklamy, můžeme těšit z nádherné samoty, která připomíná šumění ticha vznášejícího se nad opuštěnou výspou v oceánu.

Milan Švihálek, publicista