|
|
Bít se pro ano a pro ne též se bít
O Vlastě Chramostové bylo za posledních dvacet let natočeno
mnoho televizních i rozhlasových dokumentů. Nebylo proto
snadné ji přesvědčit, aby se za svým životem ohlédla ještě
jednou. Tentokrát to bude ohlédnutí prostřednictvím jejích
rozhlasových rolí.
Rozhodně ale nejde o rozverné vzpomínání na postavy, které
Vlasta Chramostová ztvárnila před mikrofonem. Ambicí pořadu je
hlubší pohled na témata a osudové zvraty, které život známé
herečky provázely, a často najdeme jejich odlesk i v její
herecké práci. „U mě divadlo, celá moje práce, všechno vždycky
bylo spjato se společenskými ději. V padesátých letech byl můj
muž označen za nepřítele vlády a strany, v sedmdesátých letech
jsem byla disidentka a chartistka a po listopadu 1989 jsem se
objevila na seznamech spolupracovníků StB,“ shrnuje herečka
stručně spojitosti svého života se změnami, kterými si česká
společnost za uplynulých šedesát let prošla. Když v pořadu
zazní ukázka například ze hry Vím, že nic nevím, jejímž
hlavním hrdinou je Sokrates, dozvídáme se, jak publikum v
rozbouřeném roce 1968 spontánně reagovalo na slova o svobodě a
jak se napětí v tehdejší společnosti stalo prakticky součástí
tohoto představení.
Léta prožitá v izolaci od milované práce se Vlasta Chramostová
snažila naplnit alespoň nějakou aktivitou, a tak díky
rozhlasovému archivu a podomácku pořízeným záznamům můžeme
slyšet úryvky z představení jejího bytového divadla nebo třeba
pojednání Evy Kantůrkové o Janu Husovi, které natočila v době,
kdy byla ve špatném psychickém stavu. Jako refrén zaznívají
pasáže ze Cyrana, kterého Vlasta Chramostová vždy toužila
hrát. Vysvětluje proč a názorně předvádí, které myšlenky
romantického rytíře přijímá za své. Právě o ně se opírala v
době, kdy ji pronásledovala StB a kdy byla odsouzena za uctění
památky Jana Palacha. „Já jsem byla nejšťastnější v disentu.
Sice to byly nejkrutější časy, nesměla jsem hrát divadlo, byla
jsem takzvaně neosoba, ale byla jsem nejvíc v souladu sama se
sebou.“
Ohlédnutí Vlasty Chramostové za jejím životem a rozhlasovými
rolemi je kritické, herečka v něm neztrácí nadhled a dovede si
přiznat chyby a omyly. Dřívější herecké výkony a současné
komentáře nestojí v kontrastu proti sobě, ale společně
utvářejí zajímavý pohled na život a osud ženy, která nikdy
nestála v závětří a nečekala, až se přežene bouřka. Cyranovo
zvolání „Bít se pro ano a pro ne též se bít“ můžeme dnes
stejně jako dřív pokládat za její motto.
Rozhlasové vzpomínání Vlasty Chramostové vysílá v neděli 10.
června po 22. hodině ČRo 2 – Praha.
Jan Herget, redaktor ČRo 1 – Radiožurnál
|
