|
|
 Filip
Rožánek, redaktor ČRo Online
Strach, nejistota, pochyby
Žijeme ve strašném světě, kde se na každém kroku vraždí,
okrádá a podvádí, zatímco se desítky postižených dětí
nedočkají pomoci, ekonomika se hroutí a premiér nedorazil na
tancovačku do Čimelic. Pokud tomu věříte, vypněte televizi a
jděte na procházku, abyste přestali žít virtuální realitu.
To, co jsem popsal, má svůj zavedený termín i zkratku.
Vytváření atmosféry zla a strachu se označuje jako FUD – z
anglického fear, uncertainty, doubt. Česky: strach, nejistota
a pochyby. Původně to byla zákeřná reklamní strategie, kterou
uvedl do života ostrý konkurenční boj na americkém trhu. Pokud
firmě vyrostl příliš silný soupeř, jehož výrobky byly
srovnatelné, případně horší, ale u zákazníků byl prostě
oblíbenější, sáhla firma k praktikám, které by Rychlé šípy
pohoršeně označily za nečestné a nesportovní. Vypustila fámu.
Drb. Pomluvu. Říkejte tomu, jak chcete, ale důsledek je
pokaždé stejný.
Drby a pomluvy se totiž šíří mnohem rychleji než pravdivé a
pochvalné zmínky. Má konkurence lepší limonádu? A to víte, že
trubky čistí louhem, takže kdo ví, co pijete? A ten chleba má
sice krásně křupavou kůrku, ale těch myších bobků, co byste
našli v pekárně, kde ho pečou! Lidstvo chce být strašeno a
miluje městské legendy. Fáma se rozšíří, prodeje klesnou,
druhá firma vydělá. Přinejmenším do doby, než někdo pomluví
ji. Postupem času se ze strachu, nejistoty a pochyb stala
denní praxe sdělovacích prostředků. Jak na vás dopadnou změny
zákonů? Ožebračí vás! Ztratilo se malé dítě? Může se ztratit i
vám, nejpozději zítra! Objevili zkažené maso v jednom
supermarketu z několika tisíc? Natočíme reportáž, po které z
vás ještě rádi budou vegetariáni!
Do extrému dotahuje tuto praxi zpravodajství televize Nova pod
novým vedením. Televizní noviny v posledních týdnech
překonávají snad i své krvavé období z poloviny devadesátých
let. Bulvár je legitimní odvětví žurnalistiky a komerční
televize se řídí sledovaností, ale způsob, jakým Nova
přitvrdila charakter své hlavní zpravodajské relace, posunul
měřítka za hranice dosavadní představivosti. Místo zpráv
vysílá ždímačku na city, místo reportáží sérii videoklipů se
zpomalenými záběry a hudbou, sporadické podstatné zprávy se
smrskly na přehled skandálů, zbytek tvoří soudničky, černá
kronika a celebrity. Když si pustíte zprávy na Nově, dýchne na
vás atmosféra, ze které by si jeden uvázal smyčku. Pokud je
situace málo dramatická, neváhá Nova víc než dřív použít
inscenované záběry, které si pletou realitu s Hollywoodem. I
banální věci se v jejím podání stávají přehlídkou těch
nejbarvitějších synonym a přirovnání, které čeština zná.
Proloží to dramatizujícími výroky jako „událost, kterou nikdo
z místních nepamatuje“, výpověďmi nezletilých svědků a
brnkáním na závistivou strunu – a hlavní zprávy jsou hotové.
Nova tak zvolna rezignuje na řemeslné zásady. Nedávno byla
přistižena při odvysílání zcela smyšlené zprávy o patnáctileté
dívce, kterou prý napadli Romové a rozřezali jí oblečení.
Reportér Novy se nenamáhal s nějakým ověřováním z více zdrojů,
nepokusil se udělat to hlavní, co by novinář měl: totiž klást
zpochybňující otázky. Místo toho vzal výpověď dívky tak, jak
ji odvyprávěla, na kameru zašermoval pořezaným oblečením a
reportáž byla hotová. Už druhý den se ukázalo, že dívka si
napadení kompletně vymyslela, a Nova musela odvysílat opravu.
Ale kolik lidí ji ve srovnání s originální reportáží vidělo? A
kolik diváků si řeklo, že holka si to sice vymyslela, ale na
každém šprochu...? A takhle vznikají strach, nejistota a
pochyby. Centrální výrobnu najdete na pražském Barrandově.
Musí to být hrozné místo. Tolik katastrof na jednom místě! |
