|
|
 O zeleném klínu
Z Prahy do Lisabonu je to zhruba tři tisíce kilometrů. I
vztahy mezi oběma zeměmi jsou tou vzdáleností poznamenány, moc
s Portugalci propojeni nejsme, i když prý za velkého
lisabonského zemětřesení v roce 1755 vytékal v Teplicích
pramen červené vody...
Když jsem napsal do vyhledávače svého počítače „Portugalsko“,
ukázalo se, že z asi tří tisíc zmínek o této zemi v našem
tisku za uplynulý rok souviselo tak devadesát procent s
ekonomickou situací v Evropě. Zarazila mě přezíravost, špatně
skrývaná arogance a potlačovaná škodolibá radost, která čišela
z mnoha projevů českých politologů, ekonomů či politiků. Jako
by je těšilo, že možná ani Portugalsko nezvládne ekonomickou
krizi, přiřadí se k Řecku či Španělsku a bude muset žádat
Evropu o pomoc. Ten přístup byl zjevný zejména u politiků,
kteří by – nebýt služebních cest – pomalu ani nevěděli, že
Portugalsko leží v Evropě. Když se teď procházím po Lisabonu,
Portu, Évoře či Coimbře, myslím zvláště na ně, na všechny ty
„vysmáté“ a povýšené krajany.
Současné Portugalsko sice nepatří mezi nejbohatší země
Evropské unie, ale od chvíle, kdy bylo do evropského
společenství přijato, má za sebou velký kus práce ve všech
oblastech lidské činnosti. I v těch, o kterých si my s našimi
nedokončenými reformami všeho druhu můžeme nechat jen zdát...
A minulost? My jsme právem hrdí například na dva naše gotické
mosty, jak jsou krásné a staré, jenže v Portugalsku mají
zkrátka přes dvě stě mostů římských... A zatímco naši husité
dorazili kdysi až k Baltu a tam si naplnili lahve slanou
vodou, aby se mohli doma pochlubit, že byli u moře, Portugalci
se vydávali vstříc neprobádaným, temným dálkám tak dlouho, až
obepluli celou zeměkouli a zanechali po sobě památky na všech
kontinentech.
A vůbec – umějí lépe než my dláždit chodníky, vařit kávu, hrát
fotbal a na rozdíl od nás jsou soběstační i v pěstování rýže.
Také co se týče vzájemného poznávání se docela snaží. V
prodejně ve slavné katedrále v Batalhe jsme minulý týden
objevili mezi cizojazyčnými průvodci i zbrusu novou knihu o
portugalských památkách v češtině. Jedinou vadou na ní bylo,
že naše vlajka na obálce měla místo modrého klínu klín zelený.
Když jsme to řekli panu knihkupci, odběhl s knihou dozadu a
jal se tam zřejmě náš klín přemalovávat na modro...
Tomu, že ne všichni Portugalci vědí, jak vypadá naše vlajka,
se zase nemůžeme tak moc divit. Naše zástava mimo jiné chybí i
mezi sto pětapadesáti prapory zemí, které se zúčastnily v roce
1998 světové výstavy v Lisabonu. Byla to sice největší světová
výstava ve dvacátém století, ale tehdejší předseda vlády Klaus
řekl, že tam nemáme co dělat, neboť je to výstava o moři a to
my přece nemáme. A tak Portugalec v prostorách EXPO 98 může
sice najít vlajku slovenskou, rakouskou, maďarskou nebo
švýcarskou, jen tu naši ne. S tím zelený klín na obálce
českého průvodce samozřejmě vůbec nemusí souviset. Nebo ano?
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
