|
|
 Unity aneb Když se jde rovnou na věc
Málokterý současný jazzman udivuje takovou činorodostí, jako
kytarista, skladatel a už devatenáctinásobný držitel ceny
Grammy Pat Metheny. Podobně obdivuhodná je i jeho schopnost
odolávat rutině a tvůrčí stagnaci – vždyť v posledních
několika letech inicioval hned několik inspirativních
projektů. Vedle delší dobu fungujícího tria to byla společná
kapela s klavírním fenoménem Bradem Mehldauem, spektakulární
„show“ Orchestrion, jež nabídla příležitost zkondenzovat celý
orchestr do jedné osoby, či sférická sólo nahrávka What‘s It
All About. Na vrcholu Methenyho kariéry vykvetl i nejnovější
projekt, all-star skupina Unity Band. Vážnost Methenyho úmyslů
s touhle partou potvrzuje i rozsah úvodního světového turné,
které zavítá hned do šedesáti měst v Evropě a USA, včetně
brněnského koncertu 28. června.
Titul Unity Band lze jistě vysvětlovat mnoha způsoby. Nabízí
se důraz na kapelové pojetí hudby, komunikaci a interakci.
Hlavní inspirací k vzniku Unity Band byl ale podle Methenyho
slov fenomenální saxofonista Chris Potter a výtečná eponymní
nahrávka jeho slovům jednoznačně dává smysl. Potter na ní
totiž opakovaně exceluje a znovu potvrzuje, že je jedním z
nejinvenčnějších improvizátorů současnosti.
Album Unity Band je ale především příležitostí pro
skladatelské a interpretační já Pata Methenyho. Všech devět
nových kompozic je právě z jeho pera a odrážejí skladatelskou
vyspělost a kultivovanost. Napsat tolik nového a zároveň
smysluplného materiálu při de facto roční periodicitě
Methenyho různorodých projektů je snad až náznakem
workoholismu. Když se zaposloucháte třeba hned do úvodních
tracků New Year či Roofdogs – první nechá vyniknout šťavnatému
zvuku Methenyho španělky, druhý zase připomene Pat Metheny
Group s kytarovými syntezátory a intenzivním perkusivním
doprovodem bubeníka Antonia Sancheze. O slovo se postupně
přihlásí proslulá Picasso kytara i Potterův sopránsaxofon a
basklarinet, album se proměňuje v barvách i náladách a
provokuje fantazii posluchače.
Unity Band je silná čtveřice muzikantů, ale na pódiu ani ve
studiu k žádnému hudebnímu souboji nedochází. Vždy vítězí
hudba. A protože basista Ben Williams a Antonio Sanchez s
Methenym už léta hrají v triu, kapela mohla vynechat fázi
zvykání a jít rovnou na věc. Se skvostným Chrisem Potterem v
první linii a v jednotě, kterou naznačuje její jméno.
Bruno Brewer, jazzový publicista |
