|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Vrtěti býkem
Kdo viděl americký film Vrtěti psem, ví, o čem je řeč. Když
politik potřebuje zakrýt své nedostatky či proradnosti,
odpoutá s pomocí přátel z médií pozornost občanů jinam. K
událostem buď přímo smyšleným, či aspoň přehnaně zdůrazněným.
Metoda je to oblíbená, nadčasová a stále propracovanější. A
zdá se, že jí není ušetřen ani rozhlas takřka na druhém konci
světa. V jihoamerické Kolumbii. Ale popořádku.
Kolumbijské rozhlasové vysílání vzniklo v hlavním městě
Bogotě, jíž se pro značný počet univerzit a knihoven přezdívá
Atény Latinské Ameriky, roku 1929. Možná i proto se tamní
rozhlas, ač privátní, snažil i o výchovu, vzdělávání, osvětu.
O dvanáct let později jej ovšem už začaly vládnoucí kruhy
používat jako převodovou páku moci. A o tu se v poválečných
letech bojovalo nevybíravě; k vraždě došlo dokonce přímo
v senátu… Takhle už to dál nejde, znělo rozčarovanou
společností, která v šedesátých letech tušila, že – Dylanovou
písní řečeno – časy se mění. A tak 20. prosince 1963 vznikl
Národní institut pro rozhlas a televizi Intravisión. Do štítu
si vetkl „finanční, administrativní a právní autonomii“, obsah
jeho vysílání však nadále řídili mocní. A rafinovaně. Institut
byl zjevně jen slupkou, jejíž náplň – pořady a hlavně
zpravodajství – dodávaly takzvané programadora, někdy též
nazývané audiovisuales. Tedy soukromé mediální společnosti,
jejichž vlastnická struktura zůstávala veřejnosti vesměs
skrytá. Objevný model! Od devadesátých let se však Intravisión
zadlužoval a technologicky zastarával. Proto roku 2004 vzniká
RTVC, Radio Televisión Nacional de Colombia. Veřejnoprávní
vysílatel vlastněný státem. Rozhlas v něm provozuje dvě
stanice.
Zatímco Radiónica, slyšitelná především ve velkých městech, je
určena mladým a zaměřena na hudbu proloženou zprávami třeba o
tom, že „kapela Černá hora připravila v Medellinu muzikál“,
celoplošné Radio Colombia chce působit plnoformátově a
informačně. Vysílací schéma není složité. Střídají se bloky
domácích písní či folklorních popěvků s vlastenecky pojatou
publicistikou, zaměřenou na „rozvoj prosperity“. To neudiví
v zemi dlouhodobě zneklidňované ultralevicovými bojůvkami a
ohrožované drogovými kartely. Hlavní letošní zpráva se však
týkala boje se zástupným problémem: „Bogotský primátor Gustavo
Petro zrušil smlouvu se společností Taurina, která v místní
aréně provozovala býčí zápasy.“ Na stížnost Unie toreadorů
reagoval prohlášením, že jejich činnost povolí až po úpravě
pravidel, která umožní býkům koridu přežít: „Bogota se musí
stát městem lásky, nikoli vraždění!“ Krásná myšlenka. Škoda,
že se netýká především lidí. |
