|
|
 Jen láska může spasit Údolí smrti
Death Valley (neboli Údolí smrti) si svůj pochmurný název
vysloužilo už v předminulém století, když se stalo osudným
mnoha přistěhovalcům směřujícím do Kalifornie. Uvízli v tomto
nehostinném místě, kde rozžhavený vzduch jakoby nehnutě stojí,
sycen jen solí. Ve více než dvě stě kilometrů dlouhém údolí, z
obou stran sevřeném horským masivem, totiž byla naměřena jedna
z nejvyšších teplot na světě – plných padesát sedm stupňů
Celsia. Do těchto končin umístili filmaři své příběhy tehdy,
když chtěli vyjádřit něco extrémního, mimořádného, protože sem
přicházeli lidé jen v největším zoufalství – jako milenecká
dvojice z filmu Zabriskie Point (pátek 28. září, ČT2, 21.45),
nazvaného podle tamní vyhlídkové plošiny. Michelangelo
Antonioni jej v roce 1969 natočil jako svůj jediný americký
projekt. Zaujala jej totiž bouřící se mládež; avšak nepokoje
na vysokých školách, zklidňované ranami pendreků, se stávají
pouhým odrazovým můstkem pro vyprávěný příběh.
Jeho protagonistou je Mark, bývalý studentský rebel, nyní
prchající před policií, která jej podezírá z vraždy. Ukradne
malé letadélko, s nímž přistane právě v Death Valley. Sblíží
se s rozdychtěnou, svobodomyslnou Darií a jejich milování
provází slavná symbolická vize početných mileneckých dvojic,
oživujících svou něhou vyprahlý svah. Jenže dočasná idyla,
paradoxně zasazená do nehostinného prostředí, nemá naději na
přežití.
Obě hlavní role Antonioni svěřil nehercům. Mark Frechette byl
skutečně takovým bouřlivákem, jakého ve filmu ztělesnil –
třebaže zaujal i v dalších (zejména italských) filmech, lákala
jej opravdová nebezpečí. Pro účast na ozbrojené loupeži se
ocitá ve vězení, kde za nevyjasněných okolností – rozdrcen
těžkou traverzou – umírá. Ani Daria Halprinová už nikdy
nepřekročila stín svého debutu.
Antonioni své vyprávění protkal symbolistními výjevy – kromě
již zmíněných mileneckých dvojic upoutá zvláště závěrečná
vize, kdy v představách nešťastné Darie znovu a znovu
vybuchuje honosné sídlo jako symbol všeho zla, to vše za
doprovodu hudby skupiny Pink Floyd.
Zabriskie Point vyvolal rozpačitou odezvu, bylo mu vyčítáno,
že idea společenského protestu se stala pouhou kulisou v
podstatě banální kriminální historky. Příběh sám je jasně
čitelný, nevyskytnou se tu žádné úvahy o omezených možnostech
poznání toho, co vidíme kolem sebe, jak tomu bylo v
předcházející Zvětšenině. Oproti ní je Zabriskie Point
doslovnou akční podívanou.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
