|
|
Chtivost ničí řád a harmonii
Americký básník Ezra Pound byl po druhé světové válce nejdříve
vězněn a poté třináct let držen v ústavu pro choromyslné. A
právě tam za ním režisér Miroslav Bambušek zavádí diváky
nejnovější inscenace Divadla Na zábradlí, ve které se pokusil
takřka o nemožné: vytvořit scénický ekvivalent básníkových
Cantos. Cyklus sto sedmnácti lyricko-epických básní psal Pound
od roku 1915 do roku 1962 a z překladů Anny Kareninové, která
je nyní postupně převádí do češtiny, se Bambušek zaměřil
jednak na zpěvy odsuzující lichvu a chamtivost, a pak na ty
věnované staročínským teoriím o spravedlivé vládě.
Téma je tedy nadmíru aktuální a má, jako ostatně i všechny
předchozí Bambuškovy divadelní počiny, politický osten.
Naštěstí ale není traktováno prvoplánově, ale kongeniálně
k básníkově imaginaci jako strhující vír scénických obrazů a
metafor, k jejichž účinnosti významně přispívá expresivní
herectví, scénografie Zuzany Krejzkové i hudba Petra Kofroně.
Výrazové prostředky a režijní postupy připomínají poetiku
špičkových divadel poezie sedmdesátých a osmdesátých let
(například režisérů Zdeňka Potužila či Svatopluka Vály) a
někdy vedou až za hranice srozumitelnosti.
Fragmentární kompozici spíná lehce načrtnutý dramatický
příběh: za Poundem (Miloslav Mejzlík) přichází do blázince
jeho obdivovatelka (Natálie Řehořová) a vymahač daní (Igor
Chmela). On je pak s pomocí svých čtyř spolupacientů (Petr
Čtrvrtníček, Leoš Noha, Ladislav Hampl a Ivan Voříšek) –
proměňujících se buď v čínské císaře, anebo v představitele
dvou antagonistických sociálních tříd – zasvěcuje do svých
představ o harmonickém řádu přírody a společnosti. Proti
vydřidušství bankovních úvěrů staví konfuciánskou teorii o
spravedlivé vládě. Železné palandy blázince mizí za velkými
plátny, na něž bájní císaři črtají znaky jednotlivých ročních
dob, symbolizujících i fáze vzestupu a sestupu historických
epoch. Když se v závěru „vykořisťovaní“ vzbouří, obdivovatelka
Pounda ničí klec blázince a nabízí jim svobodu. Bouřící se na
ni vrhnou a ubijí ji. Revolta se mění v ničivou smršť
apokalypsy.
K osobnosti, dílu i názorům Ezry Pounda přistupuje Bambušek
s nadhledem. Ukazuje, že praktiky velkokapitálu stejně jako
revolta proti nim pramení ze stejného zdroje: z chamtivosti,
jež mění člověka v predátora. Odpor proti těmto praktikám
svedl básníka k adoraci mussoliniovského fašismu. Kam až může
dospět dnešní oprávněné rozhořčení proti aroganci kapitálu a
nespravedlivé vládě naznačuje Bambuškova scénická báseň.
Bronislav Pražan, publicista |
