|
|
 Jaké
taje skrývá lidská duše?
V tomto týdnu uvádí Česká televize trilogii Krzysztofa
Kieślowského nazvanou Tři barvy. Režisér ji natočil ve
Francii. Jednotlivé části vystavěl na souběžně se
prolínajících osudech, aniž by si to lidé, jichž se to týká,
vůbec uvědomovali. Pro jeho hrdiny je příznačné, že i zdánlivě
drobný impuls dokáže od základů změnit jejich život.
Prvním s Francouzi připraveným titulem byl počátkem
devadesátých let Dvojí život Veroniky, rozvíjející osudy dvou
dívek, jedné Polky, druhé Francouzky, které o sobě vzájemně
netuší a jejichž náhodné setkání je víc než letmé, ale přesto
prožívají jakousi společnou identitu. Pak následovaly Tři
barvy. Jejich jednotlivé názvy – Modrá, Bílá, Červená –
vycházejí nejen ze symboliky francouzské trikolóry a hesla
„volnost, rovnost, bratrství“, ale také z emotivního naladění
jednotlivých barev. Každá část je navíc výtvarně stylizována
do příslušného barevného odstínu.
V prvním snímku – Modré (pondělí 19. listopadu, ČT2, 21.50) –
vypráví o manželce slavného hudebního skladatele, jíž se po
tragickém úmrtí muže i dcerky zhroutí dosavadní jistoty. Na
venkově bolestně hledá sama sebe, musí se vyrovnat i se
zjištěním, že manžel měl milenku. Ale útěchu nakonec nachází
ve všeobjímající lásce k bližním; přesně podle biblického
verše „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku
bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon“.
Druhý film – Bílá (středa 21. listopadu, ČT2, 22.45) – se
blíží spíše podvodnické hříčce z rodu Podrazu. Podváděný a
ponižovaný manžel, emigrant z Polska, vyláká rozmařilou ženu
do své vlasti, kde ukuje důmyslnou pomstu. Červená (pátek 23.
listopadu, ČT2, 21.40) se odehrává ve Švýcarsku a jejími
hrdiny jsou osamělý soudce, tajně odposlouchávající telefony
svých sousedů, a mladá dívka, zděšená jeho počínáním. Oba však
spojuje vědomí trýznivého osamění.
Celou trojicí děl prochází záměrná nedořečenost navozovaných
motivů, snaha přiblížit nejjemnější záchvěvy lidského nitra
zmítaného nejistotou. Režisér se spolehl na procítěné výkony
Juliette Binoche (Modrá), Julie Delpy (Bílá) či Irene Jacobové
(Červená). Oporou mu byla scenáristická dovednost Krzysztofa
Piesiewicze, důležitý byl podíl skladatele Zbigniewa
Preisnera. Ten pro Modrou vymyslel barokního mistra včetně
jeho hudebního odkazu – tak sugestivně, že po jeho totožnosti
pátrali i uznávaní odborníci.
Tři barvy byly posledním dokončeným projektem Krzysztofa
Kieślowského. Cítil se unavený, vyčerpaný, myslel na
odpočinek, ale další plány překazila smrt – 13. března 1996
zemřel po operaci srdce. Nedožil se ani pětapadesáti.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
