|
|
 Jakub
Kamberský, publicista
Čtvrtá sestra: O vykořeněnosti světa
Jméno polského dramatika Janusze Glowackého není posluchačům
Vltavy zcela neznámé. V roce 1998 nastudoval režisér Dimitrij
Dudík Glowackého parafrázi na Shakespearova Hamleta Fortinbras
se opil s nezapomenutelným Borisem Rösnerem. A letos stejný
režisér nastudoval mnohem kontroverznější, bolestně aktuální
text Čtvrtá sestra. Hra měla na Vltavě premiéru v sobotu 10.
listopadu v cyklu Rozhlasové jeviště.
Autor se nechal volně inspirovat Čechovovými Třemi sestrami,
které se marně snaží dostat do Moskvy. Glowacki jim to
umožňuje, ovšem tři dívky společně s otcem a dalšími postavami
zasazuje do současné Moskvy, do současného Ruska zmítaného
jako celý svět na jedné straně globalizací a na straně druhé
celkovým morálním úpadkem.
Všechny postavy jsou pod vlivem depresí, alkoholu nebo „pro
jistotu“ obojího. Všechny sestry hledají lásku a bohatství.
Sentimentální Táňa (Lucie Černíková), čerstvě vyhozená z
baletní školy, věří, že si pro ni přijede princ na bílém koni,
stejně jako v její oblíbené Pretty Woman, aby nakonec hledala
štěstí u mafiána Kosti (Kryštof Hádek). Znuděná Káťa (Pavla
Beretová), pracující v cirkuse, zase hledá lásku u amerického
režiséra Johna Freemana (Zdeněk Maryška). A konečně bývalá
učitelka, naivní Věra (Miroslava Pleštilová), doufá, že se
její politický aktivista Jurij (Jiří Štěpnička) rozvede a
stane se řádným otcem jejich dítěte.
Vedle těchto ústředních postav se ještě setkáváme se dvěma
gangsterskými poplety (David Novotný, Pavel Soukup), s otcem
tří sester, vysloužilým generálem (Ladislav Frej) ve vleku
alkoholu a vzpomínek na staré časy, s rádoby nenápadným
posluhovačem Koljou (Michal Zelenka) a prohnanou bábuškou
(Miriam Kantorková).
Absurdní postavy musí zákonitě prožívat i absurdní situace. O
ty u Glowackého rozhodně není nouze. A dá se říct, že autor
nikoho nešetřil. Uchyluje se ke grotesknímu humoru, který se
mnohdy zvrhává v humor černý a vyloženě cynický. Díky
brilantním dialogům a dějovým střihům lze označit Čtvrtou
sestru za výtečnou hru. Nesmějeme se pouze naivitě či bolestem
postav hry, vysmíváme se v podstatě i sami sobě. Toto
poselství autorova textu podporuje i nápaditá režie.
Dimitrij Dudík obsadil herce zvučných jmen, ale i hlasů – s
výjimkou Lucie Černíkové, u které šlo sice o teprve druhou
rozhlasovou roli, ale obstála skvěle. Její postavě veškerý
sentiment, ale i odhodlanost ulovit toho pravého věříme. Také
Pavla Beretová po dosud nemnoha rolích dokazuje, že si s
rozhlasovým mikrofonem začíná rozumět. Jiří Štěpnička hraje
svého Jurije se vší zapáleností pro věc. Potěší i menší role
generála – pijana, kouzelně ztvárněna Ladislavem Frejem, který
by si podle mého zasloužil větší role. V poslední době je
obsazován poměrně často, bohužel nemá dostatek prostoru, aby
svůj naturel uplatnil naplno. |
