|
|
 Jak
spolu kamarádili Truffaut a Godard
Na sklonku padesátých let vtrhla na plátna kin francouzská
nová vlna, aby odmítla dosavadní vypravěčská klišé, nabídla
nová témata i pohled na ně. Režisér Emmanuel Laurent vzdal v
dokumentu Dva ve vlně (12. 12., ČT2, 22.30) hold dvěma
zakladatelským osobnostem francouzské nové vlny – Francoisu
Truffautovi a Jeanu-Luku Godardovi. Od toho druhého navíc
Česká televize uvádí dva filmy: Bláznivého Petříčka, který už
bezmála půlstoletí provokuje tím, že opěvuje anarchistickou
cestu k sebezničení, a Socialismus, jenž formou koláže zkoumá,
co z kdysi uhrančivého slova vlastně zůstalo.
Truffaut i Godard začínali ve filmové revui Cahiers du Cinema,
kde se zejména Truffaut vypracoval na obávaného kritika domácí
tvorby. Dokonce mu byla jako nežádoucí osobě znemožněna účast
na festivalu v Cannes. O rok později se tam ovšem prosadil
svým debutem Nikdo mne nemá rád. A záhy nato, s Truffautovou
podporou, se jako režisér představil i Godard – kriminálním
dramatem U konce s dechem.
Dva ve vlně jsou důsledně střihovým dokumentem – oba
protagonisty, doplněné o jejich společného herce Jeana-Pierra
Léauda, spatříme výhradně v archivních záběrech převážně ze
šedesátých let, kdy se vyjadřují k vlastní tvorbě i obecnějším
záležitostem spjatým s kinematografií. Jejich výpověďmi
prolínají ukázky z filmů, často dokládající souběžné verbální
údaje (opakovaně se vrací finální záběr Nikdo mne nemá rád,
kdy hlavní hrdina doběhne ke břehu moře a jakoby znehybní při
pohledu přímo do kamery), přistupují reportážní šoty z
natáčení, vzpomínky herců.
Nikdo ze zúčastněných aktérů (ani Godard, ani Léaud – Truffaut
již nežije) však nebyl osloven, aby přispěl svým současným
stanoviskem. Vyprávění toliko provází autorský komentář, který
se místy mění v jakési spojovací můstky mezi jednotlivými
archivními materiály. Převažuje osvětový rozměr: nejprve
získává značný prostor dlouholeté přátelství obou tvůrců,
kteří ještě během bouřlivého roku 1968 stáli ve společném
šiku, ale záhy poté se již rozešli – důvodem bylo ani ne tak
Truffautovo pokračování v apolitických námětech jako spíše
tehdejší Godardův příklon k maoistickému levičáctví, které
našlo svůj výraz v několika proklamativně politických
filmech-plakátech. Když Truffaut natočil Americkou noc (známe
ji i z televizního uvedení), Godard jej obvinil z buržoazní
lhavosti. Truffaut se ovšem rázně ohradil a odmítl mít s ním
nadále cokoli společného...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
