|
|
 Milan Šmíd,
mediální analytik
Problémy BBC a sociální sítě
O nedávné demisi generálního ředitele BBC George Entwistlea
česká média již vcelku podrobně informovala. Stejně jako o
aférách, které demisi předcházely. Zrekapitulujme si jejich
průběh: V říjnu 2011 zemřel známý komik a bavič Jimmy Savile.
Novináři investigativního pořadu BBC Newsnight při bilanci
jeho života narazili na informace o tom, že kromě toho, že Sir
Savile děti bavil, občas je také sexuálně zneužíval. Reportáž,
na níž se pracovalo šest týdnů, se nakonec v prosinci
nevysílala. Údajně proto, že by se kvůli ní musel měnit
vánoční program.
O půl roku později se případu chopila konkurenční televize
ITV, která 2. října uvedla pořad o odvrácené tváři Jimmyho
Savilea (Other Side of Jimmy Savile), v němž vypovídaly
některé oběti jeho pedofilních sklonů. Na přetřes přišla
samozřejmě i BBC, která kauzu Savile zametla pod koberec. To
už byl ve funkci nový generální ředitel George Entwistle,
vybraný v červenci jako náhrada za odcházejícího Marka
Thompsona, jenž odcházel z BBC po osmi letech šéfovat deníku
The New York Times. BBC se v pořadu Panorama snažila
vysvětlit, že se o pedofilii populárního baviče dozvěděla až
po jeho smrti. Kromě toho ředitel Entwistle přislíbil
poslancům, že nechá prošetřit, proč se pořad nevysílal. To
ještě netušil, že stejný investigativní pořad mu brzy přidělá
další vrásky. Začátkem listopadu se ve vysílání BBC opět
objevilo téma pedofilie, tentokrát v reportáži Newsnight o
zneužívání nezletilých v dětských domovech v severním Walesu.
Svědek Steve Messham vyprávěl o tom, jak on a další chlapci
byli před lety zneužíváni v hotelu prominentními hosty, mezi
nimiž byla „přední osobnost konzervativců za éry Margaret
Thatcherové“. Aniž BBC toho člověka jmenovala, ve stejný den,
kdy se reportáž vysílala, začalo kolovat po internetu jméno
lorda McAlpina. O týden později svědek Messham svoji výpověď
odvolal, BBC se divákům a lordu McAlpinovi omluvila a den nato
ředitel Entwistle složil svoji funkci. Tolik základní fakta,
která se objevila i v českém tisku.
Již méně se český čtenář dozvěděl o detailech aféry, které
stojí za pozornost, protože charakterizují situaci, v níž
současná média pracují. Zpočátku převažoval názor, že BBC je z
obliga, protože v reportáži o pedofilech nikoho nejmenovala.
Kdyby se reportáž vysílala před patnácti lety, právníci BBC by
možná s takovou obhajobou uspěli. Jenomže to, co platilo
kdysi, dnes už neplatí. Indicie o „přední osobnosti
konzervativců“ totiž dostaly konkrétní podobu lorda McAlpina
ještě před vysíláním reportáže na sociálních sítích. Jedním
zdrojem, který poukázal směrem k McAlpinovi, byl tweet s
odkazem na webovou stránku neziskové informační kanceláře
investigativní žurnalistiky (The Bureau of Investigative
Journalism) u londýnské City University. Tím druhým byl tweet
redaktora Channel 4 Michaela Cricka o tom, že mluvil s vysoce
postaveným politikem, který se chystá žalovat BBC za
bezdůvodné obvinění z pedofilie. Internetová komunita si
okamžitě dosadila do tajenky lorda McAlpina a jeho jméno se
rozlétlo po britském webu. Vše nasvědčovalo tomu, že reportáž
BBC s tímto jménem spekulovala, přestože ho přímo nevyslovila.
I když po dementi a omluvě BBC z webových adres tiše zmizely
jak tweet Michaela Cricka, tak informace webu kanceláře
investigativní žurnalistiky, návrat džina vypuštěného z
internetové lahve už nebyl možný. Z náznaku se stalo
nezpochybňované tvrzení a ten, kdo stál u jeho počátku,
nakonec musel přijmout odpovědnost – morální i materiální.
Ředitel Entwistle odstoupil a BBC vyřešila hrozící McAlpinovu
žalobu mimosoudním vyrovnáním a zaplacením sto osmdesáti pěti
tisíc liber. Poučení z případu? Za prvé, že se vyplatí mít
fakta potvrzená z více zdrojů – což BBC u svědka Messhama
zanedbala. A za druhé, že internet a sociální sítě jsou dnes
rovnocenným partnerem a spoluhráčem tradičních médií, se
kterým se musí počítat. |
