|
|
Kdo přichází v hodině rysa?
„Rys, ten může spát jednadvacet hodin denně, pak tři hodiny
loví a hodinu žere, a pak zase spí. – To ale dělá pětadvacet
hodin. A den má jen čtyřiadvacet…“ Jaká je tahle pětadvacátá
hodina? A kde ji hledat? Zvláštní časoprostor, který se vymyká
přísným zákonům racionality, ale právě proto se otevírá těm,
co namísto studené logiky touží cítit a sdílet.
Chlapec, z pohledu svého okolí silně narušený jedinec, se
během ústavní péče stane součástí podivně trýznivého pokusu. V
rámci pozorování je mu svěřen do opatrování kocour a mezi
oběma vznikne pevné pouto. Dvojí pokus o jeho přetržení,
poprvé shodou okolností, podruhé chladnokrevným rozhodnutím
vedení, má katastrofální následky. V zoufalé touze najít
řešení bezvýchodné situace přivádí mladá, ambiciózní vedoucí
experimentu k chlapci farářku. Z jejich setkání ale namísto
konečné odpovědi vyvstávají jen další naléhavé otázky: Kde je
hranice mezi touhou pomoci a touhou ovládat? Co je a co není
‚lidské‘? Odkud pramení láska a v jakých podobách ji jsme
schopni přijmout? Může být láska dědečkův dům a Bůh zrzavý
kocour, který vstane z mrtvých, aby nás odvedl zpátky domů? A
role se obrací – právě chlapec, kterému je téměř upřeno právo
nazývat se ještě člověkem, ve své vnímavosti a otevřenosti
srdce přivádí farářku z bezpečí věčně omílaných pravd na
obtížnou cestu hledání.
Švédský dramatik a spisovatel Per Olov Enquist (1934) napsal
své drama V hodině rysa v roce 1987 v Paříži a příběh hry se
zvláštním způsobem protnul se skutečnostmi jeho života. Nejen
v detailně popsaném vztahu chlapce k rodnému domu, který je
otiskem Enquistovy vzpomínky na vlastní domov, ale i v osudu
zrzavého kocoura – tady dramatik ve svém díle neuvěřitelným
způsobem realitu předešel. „Jednoho dne – daleko později, pět
let po napsání Rysa – v Kodani zmizí (Enquistův) kocour
August. Dva dny nato je nalezen těžce zmrzačený, téměř mrtvý.
Najde ho chlapec z ústavu pro mentálně postižené. Následuje
pokus o záchranu zatracence. Zabila ho liška a on vstal z
mrtvých, vlastně jako rys, a nemá ocas, je to přesně tak, jak
to Enquist pět let předtím napsal ve své hře. Dospěje k
žertovnému závěru, že Bůh se dívá na divadlo,“ popisuje autor
tuto událost ve svém autobiografickém románu Jiný život.
Rozhlasová inscenace Enquistovy hry v překladu Zbyňka Černíka
zazní v premiéře na závěr vltavského Severského roku v úterý
11. prosince ve 21.30. Režisérka Natália Deáková obsadila do
role Chlapce studenta absolventského ročníku DAMU Filipa
Kaňkovského, chladnou vedoucí experimentu Lisbeth svěřila
herečce Tereze Hofové a k dvojici mladých herců získala
jedinečnou Farářku v podání Daniely Kolářové.
Klára Novotná, redaktorka ČRo 3 – Vltava
Foto Kryštof Kalina |
