|
|
 Vyprávěj – o vzdoru vůči světu dospělých
I když scénárista Petr Jarchovský většinou spolupracoval s
Janem Hřebejkem, v případě Občanského průkazu (1. 1., 20.00,
ČT1) se režie ujal Ondřej Trojan. Oba pánové stvořili
mozaikovitě vrstvený pohled na čtveřici dospívajících kluků,
kteří vyrůstají v šedi sedmdesátých let. Snadno postřehneme,
že příběh jednou kolektivně pojednaný, jindy se věnující
každému z protagonistů jednotlivě, má styčné body s tvarem
televizního seriálu (z rodu Vyprávěj).
Průběžně vřazované, zprvu ještě polodětské komentáře přiblíží
vnímání hlavních hrdinů, kteří pohrdají svými rodiči a
vymezují se i vůči společenským poměrům. Z protestu se pak
dopouštějí jen zdánlivě pubertálních naschválů a vylomenin,
kterými místní autority, ať již školní nebo policejní, štvou.
Některé jejich nápady, třeba bolestivý stisk ruky při
předávání občanských průkazů, jsou posouvány až ke groteskně
zlehčující poloze. Týká se to i některých zvlášť zabedněných
dospěláků, ať již tupé učitelky, která v termínu „frankofonní“
shledává obdiv k frankistickému Španělsku, nebo některých
policistů – jejich náčelník je dokonce odhalen jako
negramotný!
Postavy dospělých jsou rozvrstveny přece jen nápaditěji než
dlouho homogenní skupinka dospívajících školáků, zejména
rodiče často provází tragikomický akcent na složitá dilemata,
neboť se podřizují mocenským tlakům jen proto, aby chránili
své děti a nezkazili jim vyhlídky do budoucna. Ocitají se tak
v paradoxním postavení, neboť děti se vysmívají jejich
opatrnictví, aniž by se o ně hlouběji zajímaly. A nezdá se, že
by byly ochotné své předsudky někdy korigovat.
Snadno si též povšimneme, že téma udavačství se celým
vyprávěním táhne jak červená niť. Jednou vystupuje jako skryté
a projevuje se až v důsledcích (třeba při pokusu emigrovat),
jindy udeří jako anonymní zlo, které chce ubližovat.
Připomeňme aspoň skandál kolem nemravných básniček. Nositelé
udávání se liší – vedle vadných úchylů nalezneme i
profesionály, dovedně maskované opozičními aktivitami a skryté
kupříkladu mezi fanoušky nepovolených hudebních skupin.
Občanský průkaz, dobře napsaný, inscenovaný i vyprávěný,
zaznamenává dozrávání svých hrdinů v několikaleté časové
linii. Spatříme, jak si nechají růst delší vlasy, jak řeší
další vzdělávání i hrozbu vojenské služby. Zaznamenáme
leckteré vtipné a nápadité situace. Třeba rozpačitý příchod
dívky k rodičům jednoho z chlapců zjevně odkazuje k obdobnému
výjevu z Formanových Lásek jedné plavovlásky...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
