Číslo 1 / 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Hanou Maciuchovou.

 

 

 

 


 

 

Dvanáct taktů pro panenku skákavou

Zpěvák, skladatel, pianista a dechař Jan Spálený oslavil sedmdesátku a obdaroval sebe i své posluchače koncertním albem Panenko skákavá (EMI). Teprve druhý živý snímek v kariéře bluesového písničkáře s jazzovým i folkovým zázemím se nevyhne srovnání s dvaadvacet let starou nahrávkou jeho skupiny ASPM v klubu Na Petynce, kde kapelníka doplnili Petr Kalandra a František Havlíček.

Nové album pořízené v mariánském poutním kostele ve Skokách nemá se záznamem z dnes už neexistující břevnovské kulturní instituce společné jen tříčlenné obsazení kapely – se Spáleným letos natáčeli jeho syn, basista Filip Spálený, a trumpetista Michal Gera. Tím, co obě nahrávky sbližuje především, je vzácná autenticita pořízeného materiálu, jenž je vzdálen chladné akademičnosti, která je u „live“ alb legendárních jmen častým jevem.

Prostory „otrhaného“ barokního kostela Navštívení Panny Marie v zaniklé obci na Karlovarsku ostatně ani neumožňují to, k čemu by jindy hudební režisér při finální úpravě záznamu bez rozpaků přistoupil – dlouhý dozvuk v podobných interiérech znemožňuje dodatečné střihy v nahrávce, tudíž se v těchto případech točí „na první dobrou“.

Koncertovat (natožpak nahrávat) v kostele ukrytém hluboko v lesích nad Žlutickou přehradou bylo omezující i repertoárově, trio se muselo obejít bez písní s výraznou rytmikou, buben a perkuse nepřipadaly v úvahu. Zmiňoval-li se však Jan Spálený v poslední době o přílišné virtuozitě ASPM a potřebě dělat muziku zase tak, aby vznikala v daném okamžiku, třeba i s příchutí improvizace, muselo mu vynucené komornější obsazení jeho skupiny přijít velice vhod.

A z alba je to radostné vzrušení z hudby „na hraně“ cítit. Většina písní známých z řadových alb se tu dočkala netušených zauzlení, některé znějí sotva povědomě, ale to dobrodružství poslechu se bohatě vyplatí. I výběr skladeb se mimořádně vydařil, ty letitější (Asi v tom bude nějakej háček) se střídají s novějšími (Znám tě málo), původní (mj. Mezi břehy) s převzatými (skvělá „waitsovka“ Dnes opouštím přístav), melancholické (V ulicích je déšť, Loudání) s groteskními (Bojlér blues, Skandál).

S přispěním genia loci místa, kde vzniklo i okřídlené úsloví o panence skákavé, se zkrátka zrodila nesmírně silná, vpravdě duchovní deska.

Milan Šefl



  Dopis Ježíškovi
  Zpěvník Jana Buriana
 
  Ro(c)k v poezii

  Nalaďte si  
 
  Pro panenku skákavou
  Pořiďte si