|
|
 Dvanáct taktů pro panenku skákavou
Zpěvák, skladatel, pianista a dechař Jan Spálený oslavil
sedmdesátku a obdaroval sebe i své posluchače koncertním albem
Panenko skákavá (EMI). Teprve druhý živý snímek v kariéře
bluesového písničkáře s jazzovým i folkovým zázemím se nevyhne
srovnání s dvaadvacet let starou nahrávkou jeho skupiny ASPM v
klubu Na Petynce, kde kapelníka doplnili Petr Kalandra a
František Havlíček.
Nové album pořízené v mariánském poutním kostele ve Skokách
nemá se záznamem z dnes už neexistující břevnovské kulturní
instituce společné jen tříčlenné obsazení kapely – se Spáleným
letos natáčeli jeho syn, basista Filip Spálený, a trumpetista
Michal Gera. Tím, co obě nahrávky sbližuje především, je
vzácná autenticita pořízeného materiálu, jenž je vzdálen
chladné akademičnosti, která je u „live“ alb legendárních jmen
častým jevem.
Prostory „otrhaného“ barokního kostela Navštívení Panny Marie
v zaniklé obci na Karlovarsku ostatně ani neumožňují to, k
čemu by jindy hudební režisér při finální úpravě záznamu bez
rozpaků přistoupil – dlouhý dozvuk v podobných interiérech
znemožňuje dodatečné střihy v nahrávce, tudíž se v těchto
případech točí „na první dobrou“.
Koncertovat (natožpak nahrávat) v kostele ukrytém hluboko v
lesích nad Žlutickou přehradou bylo omezující i repertoárově,
trio se muselo obejít bez písní s výraznou rytmikou, buben a
perkuse nepřipadaly v úvahu. Zmiňoval-li se však Jan Spálený v
poslední době o přílišné virtuozitě ASPM a potřebě dělat
muziku zase tak, aby vznikala v daném okamžiku, třeba i s
příchutí improvizace, muselo mu vynucené komornější obsazení
jeho skupiny přijít velice vhod.
A z alba je to radostné vzrušení z hudby „na hraně“ cítit.
Většina písní známých z řadových alb se tu dočkala netušených
zauzlení, některé znějí sotva povědomě, ale to dobrodružství
poslechu se bohatě vyplatí. I výběr skladeb se mimořádně
vydařil, ty letitější (Asi v tom bude nějakej háček) se
střídají s novějšími (Znám tě málo), původní (mj. Mezi břehy)
s převzatými (skvělá „waitsovka“ Dnes opouštím přístav),
melancholické (V ulicích je déšť, Loudání) s groteskními
(Bojlér blues, Skandál).
S přispěním genia loci místa, kde vzniklo i okřídlené úsloví o
panence skákavé, se zkrátka zrodila nesmírně silná, vpravdě
duchovní deska.
Milan Šefl |
