|
|
 Dcerka
kastelána vs. básník pro děti
V Albatrosu vyšel nedávno výběr z poezie Jaroslava Vrchlického
(1853–1912). Sice pár měsíců po stém výročí básníkova úmrtí,
ale to by nebyl hlavní problém téhle knížky – ten je patrný
z určení v tiráži: „Pro čtenáře od 7 let.“ Čili klasik
národního písemnictví, příkladně čítankový autor, mistr
libovolné formy i tématu jako básník pro děti?
Sotva. Vrchlický pro malé čtenáře nikdy přímo nepsal, a
aktuální výbor nazvaný Začarovaný tatrmánek (a ilustrovaný
Tomášem Klepochem) to potvrzuje bohužel až příliš jasně.
„Dětské“ jsou možná některé z užitých motivů, nejčastěji
pohádkových, jako víla, kouzelník nebo Karkulka, ale slovník,
styl a básníkův výraz vůbec se s dětskou senzibilitou jaksi
míjejí. K tomu je Vrchlický autorem posledních dekád
předminulého století, a tedy básníkem lehce zastaralým – a jak
dosvědčuje obsáhlý slovník závěrem přítomné knihy, současnému
čtenáři i poněkud nesrozumitelným.
Editor Petr Šrámek probral na tři desítky Vrchlického knížek,
vybrané texty pak komponoval tak, že vytvářejí „nenápadný
příběh“, a přičinil závěrem lehce didaktický doslov – ale
zajímá tohle „čtenáře od 7 let“? Neskládal editor knížku
v první řadě k obrazu svému? Nesnažil se vymodelovat
Vrchlického, jaký nikdy nebyl?
Ona je vůbec otázka, co z Vrchlického rozsáhlého díla dneska
žije. Je to skutečně básnická tvorba, a ne třeba dramata, jako
Noc na Karlštejně, některé povídky, případně překladové práce?
Ke stému výročí autorovy smrti se objevila kniha jediná, a
sice mapující erotické texty, které bývají Vrchlickému
tradičně připisovány. V Začarovaném tatrmánkovi je ostatně
jeden na příbuznou notu, symbolicky zastřený jako „bílá paní“,
která dala textu jméno: „Na bílou paní čekal tich, / než
spadla mlha zrána, / a viděl – z komnat rytířských / jít –
dcerku kastelána.“
Pokud je Jaroslav Vrchlický dnes něčím aktuální, pak poezií
„pro děti“ to nejspíš nebude...
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik |
