Číslo 5 / 2013.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s operním zpěvákem.
Ivanem Kusnjerem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


 

Jiří Vejvoda, publicista

Komu to slouží?

Ve druhé polovině roku 2012 se rozliční lidé a různé instituce sesypaly na britského veřejnoprávního vysílatele BBC jako vosy. Ano, vlastními neobratnostmi se účelově pojaté palbě vystavila sama. Napřed se provalila aféra dávného prznitele Savila, zvláštním načasováním odstartovaná až těsně po jeho smrti, kdy už k ní obviněný nemůže být vyslechnut a místo lidového lynče nezávisle souzen. BBC se nedokázala účinně bránit, přestože měla po ruce řadu argumentů. Od toho, že Savile nebyl jen jejím protagonistou, ale opakovaně působil i v soukromých médiích, až po konstatování, že není snadné vpustit na veřejnoprávní obrazovku případ, který policie v dotčené době odložila pro nedostatek důkazů. Vzápětí se doutnající stoh morálního rozhořčení nad přehmaty média povinně placeného občany rozhořel dalším incidentem. Ještě podivnějším. Pátracímu pořadu Panorama televizní odnože BBC se kdosi svěřil s tím, že byl kdysi dávno obětí zvrhlých choutek významného konzervativního politika. Sotva byla jeho výpověď odvysílána, veřejně ji odvolal. O co asi šlo? Byl reportér tak neobratný, že naletěl komusi, kdo si chtěl buď užít pět minut pochybné slávy, nebo si přivydělat honorářem? Či hůř, nechal se ošálit provokatérem ve chvíli, kdy byl na BBC stupňován tlak? Pokud ano, je na místě odvěký dotaz: Komu to slouží?
Pravděpodobné jsou dvě možnosti. Politická pravice, vládnoucí v Británii s nejapnou podporou liberálních demokratů, má ve své ideologii zakódovánu nedůvěru k něčemu, co není ani státní, ani soukromé, ale „neuchopitelně“ veřejnoprávní. Navíc loni přistálo premiéru Cameronovi máslo na hlavě v souvislosti s odposlouchávací aférou privátního bulváru, odkud se rekrutoval jeho tiskový mluvčí a blízká (rodinná?) přítelkyně. Odvést ve stylu „vrtěti psem“ pozornost jinam, je přece vítané… Druhým, kdo si na BBC v jejích těžkých chvílích smlsl, byla v konkurenčním prostředí privátní média. Nikoli jen přímí protivníci jako rozhlas či televize; vždyť webové stránky BBC s bleskovým informačním servisem, dostupné zdarma, jsou solí v očích novinám i časopisům, zachraňujícím se přechodem od potištěného papíru ke zpoplatněnému internetu. Z těchto sfér, neštítících se ani předstíraného telefonátu vedoucího k sebevraždě nevinné spojovatelky, se rozlehl farizejský ryk útočící na nejcitlivější bod – důvěryhodnost BBC, na níž je už devadesát let budována její prestiž. Proto si ji lidé platí i dobách krize… A teď jim „privát“ mezi řádky vzkázal: „Proč to, lidičky, děláte, když ti z BBC nejsou roztomilí jako my, a navíc jsou nemravní a nespolehliví?“ Takový je boj o přežití na mediálním trhu. Navíc plný paradoxů. Nepůsobí snad média veřejné služby kvůli honbě za poslechovostí a sledovaností stále povrchněji ? A nekritizují je pak za to politici, neschopní hodnotit veřejnoprávnost podle jiných kritérií než manipulovatelných čísel?
Po právu se „letní král“ Entwistle, který byl generálním ředitelem BBC jen čtyřiapadesát dnů, vzdal na podzim své funkce. Když na jeho firmu dopadaly hromy a blesky, neuměl se jí zastat: „Moment, vážení v parlamentu i na ulici! Útočíte, byť možná oprávněně, jen na střípek z naší mozaiky. Uznávám, že na televizní zpravodajství včetně investigativy je nejvíc vidět. Ale BBC nabízí mnohem víc. Televizi s hranými dokumenty a skvostným archivem. Rádio s vážnou hudbou, rozhlasovými hrami, pořady pro děti i etnické menšiny a vysíláním do zahraničí. Tak nás přestaňte zostuzovat, když se vám to hodí do krámu!“
Že leckdo v BBC své řemeslo umí, dosvědčila reportáž odvysílaná v pořadu Newshour 21. 12. 2012. Sugestivně nás zavedla na schůzi řecké strany Zlatý úsvit. Za souhlasného bučení davu se řečník právě posmíval zprávě z médií, že straničtí mládežníci zbili novináře a zahraničního dělníka: „Ach, moji druzi ve zbrani, copak to přijímáme za členy? Půl hodiny prý bijí zrádce, tlučou do přivandrovalce, a on to přežije… Musíme se polepšit!“ Brzy se ve zvuku ocitáme uprostřed strkanice, když je reportér BBC odhalen a vykopnut na ulici: „Jedno si zapamatuj, ty žide. Před třemi lety nás nebylo ani dvacet tisíc, teď je nás skoro půl milionu!“ Jestli toto není aktuální, angažovaná publicistika, pak už nic.



  Krize lamp
  Jak to vidí Max Kašparů
 
  Lynch a idea odpuštění

  Dívejte se  
 
  Fassbinder - samouk a vizionář
  Nalaďte si