|
|
V dabingu a pití jsme prý dobří
Nejúspěšnějším českým dramatikem je dnes ve světě Petr
Zelenka. Podle informace agentury Aura-Pont, která ho
zastupuje, byly jeho texty uvedeny již ve dvou desítkách zemí.
Nejčastěji sahají zahraniční scény po hrách Příběhy obyčejného
šílenství a Teremin. Obě byly poprvé uvedeny v Dejvickém
divadle, které v závěru minulého roku nastudovalo v autorově
režii také jeho drama nejnovější – Dabing Street. Hra, jejíž
podtitul tvrdí, že „ve dvou věcech jsou Češi skutečně dobří:
v pití alkoholu a dabingu“, začíná jako třeskutá komedie.
Její příběh se odehrává v soukromém dabingovém studiu někdy na
přelomu milénia, kdy již bylo jasné, že podobné malé
„podnikatelské projekty“ založené jen na zájmu o věc – v tomto
případě o dabování – směřují pod tlakem konkurence do kytek.
Podle toho také vypadají vztahy lidí, kteří ve studiu pracují.
Manželství majitelky studia (Klára Melíšková) a slaboproudaře
Pavla (Václav Neužil), který si o sobě myslí, že je v dabingu
lepší než známí herci, se rozpadá. Další technik Karel (Hynek
Čermák) si po nocích přivydělává v jiném podniku jako
ozbrojená ostraha, aby mohl upadající studio tajně dotovat ze
svého, neboť miluje – rovněž tajně – jeho majitelku. Navíc se
stará o mladší sestru (Jana Holcová) a žere ho, že pojmenovala
svou hudební skupinu „Pichny“…
Vztahy a charaktery, jež v první polovině inscenace vypadají
jak vystřižené z nějakého televizního seriálu, jsou naštěstí
kořeněny autorovým smyslem pro řízný dialog a situační
komiku. Kromě skvělých hereckých výkonů, z nichž ani jeden
není průměrný či slabší, zachraňuje novou Zelenkovu hru od
banality především nečekaná proměna jejího ústředního hrdiny
Michala, který si studio pronajímá. Martin Myšička
s pozoruhodnou lehkostí odhaluje odvrácenou stranu této
mediální hvězdy a přesvědčivě evokuje pád břitkého televizního
komentátora na lidské a sociální dno. Spolu s postupným
vyjevováním Michalova „tajemství“ dochází i k odkrývání
ostatních charakterů. Všichni vlastně trpí desintegrací
osobností a tápou po vlastní identitě. Že to nemůže skončit
dobře, je stále jasnější. Pistole na konci skutečně
vystřelí...
Nevím, jestli svou novou hru Petr Zelenka nenapsal až příliš
dobře. Její prokalkulovanost podtrhuje i jako režisér. Nicméně
předpokládám, že až se hra po vzoru svých starších sester
rozletí do světa, odkryjí jiní režiséři i její další kvality.
Bronislav Pražan, publicista
Foto Hynek Glos |
