|
|
 Miloš
Čermák, publicista
Slovenští novináři mají zaracha
Uf, to se mi ulevilo, že jsem ten mezinárodní karambol
nezavinil já. Píšu totiž už několik let každé pondělí do
slovenského deníku Sme krátkou glosu nazvanou Stlpček z Česka.
A tak když jsem zahlédl v českých médiích „Deník Sme napsal,
že Zeman je jako Mečiar“, trochu mně zatrnulo, jestli náhodou
necitují mě. Ne snad, že bych dotyčnou větu napsal (ani si to
nemyslím), ale proto, že se mi už několikrát stalo, že z mého
sloupku citovala ČTK ve své rubrice Ze zahraničního tisku.
Nikoliv ovšem s mým jménem, ale s úvodem „Jak píše slovenský
deník Sme“, případně „Jak tvrdí komentátor slovenského deníku
Sme“. Nic přitom není vzdálenější pravdě: tu glosu píše Čech
žijící v Česku a jako takový publikující pravidelnou českou
glosu.
Nakonec se ukázalo, že dotyčný komentář, tvrdě kritizující
Miloše Zemana, napsal kmenový komentátor zmíněného listu Peter
Morvay. Ani on není jakýmsi chodícím názorem deníku Sme. Že
Zemana podezírá z mečiarovských tendencí, ještě neznamená, že
si to myslí i noviny či jejich vydavatel (jeho komentář nebyl
opatřen větičkou, že jde o „názor listu“), že si to myslí
ostatní slovenští novináři nebo nedejbože celé Slovensko.
Česká média však právě takto s názory ze zahraničních médií
pracují. Asi i proto, že vypadá mnohem působivěji napsat, že
„Britové by na Hradě raději viděli proevropského konzervativce
Schwarzenberga“, než „na blogu deníku Financial Times se
objevila krátká noticka o tom, že Schwarzenberg by byl lepší
prezident“.
Názoru „zvenku“ se v Česku tradičně přikládá větší důležitost
než stejnému názoru „zevnitř“. Někdy to má svou logiku, vždyť
lidé žijící v cizině nás vidí s potřebným odstupem a bez
osobního zaujetí, které my „domorodci“ nutně máme, a je jedno,
zda realitu spíš přikrašlujeme, anebo líčíme naopak v ještě
temnějších barvách. Na druhou stranu je problém s relevancí.
Když se nějaký názor objeví s visačkou „komentář listu“ v
renomovaném světovém médiu, například New York Times,
Frankfurter Allgemeine nebo The Economist, pak to má
nepochybně svou váhu a důležitost. Stejně tak když se Česku
věnuje větší článek, reportáž nebo analýza.
Ale upřímně řečeno se to nestává moc často, na to, aby se námi
zabývala respektovaná světová média, jsme příliš nevýznamnou a
nudnou zemí (byť zaplaťpánbů za to). V dnešním mediálním světě
však ani značka konkrétních novin či časopisu nestačí. Abychom
si o důležitosti zmínky o Česku v zahraničním médiu udělali
obrázek, musíme dnes vědět víc: zda dotyčný text vyšel na
papíře, anebo jen na webu, kdo ho napsal (byl to zaměstnanec
redakce, nebo její spolupracovník?), případně jestli jde vůbec
o text profesionálního autora, anebo třeba jen o blog
neplaceného spolupracovníka.
Jak si možná pamatujete, on ten příběh komentáře o Zemanovi v
deníku Sme měl pokračování. Velmi totiž rozzlobil samotného
Miloše Zemana. Svým způsobem je to obrovská pochvala, vždyť
Miloš Zeman dává nám, tuzemským novinářům, už delší dobu
najevo, že nás považuje jen za jakýsi obtížný hmyz, spíše
bzučení mouchy, kterému netřeba přikládat žádnou důležitost. A
hle, teď jeho hněv dopadl nejen na autora komentáře a dotyčný
deník, ale rovnou na všechny slovenské novináře! Jak jsme se
dozvěděli, odmítl poskytnout rozhovor nejen Sme, ale i všem
ostatním slovenským novinářům! S prázdnou tak odešly i celkem
vlivné televize Markíza a TA3. Jejich redaktoři to museli
vnímat jako obzvláštní nespravedlnost, vždyť do té šlamastyky
je uvrhla jejich konkurence!
Píšu tento sloupek přesně v polovině kampaně mezi prvním a
druhým kolem prezidentských voleb. Na rozdíl od vás čtenářů
nemám nejmenší tušení, kdo bude jejich vítězem. Pokud to je
Miloš Zeman, není vyloučeno, že kvůli „drzému“ komentáři
poruší i nepsanou zvyklost a nepojede na Slovensko ani na svou
první zahraniční návštěvu. V tomto smyslu je dobře, že k onomu
konfliktu v předvolební kampani došlo. Miloš Zeman nasadil
vůči českým novinářům laskavou, téměř vstřícnou tvář. Když
vypouštěl své bonmoty o novinářích (ve stylu „póvl a hnůj“),
bylo to vždy v tak trochu laškovném duchu. Ovšem „zarach“ pro
slovenské žurnalisty, bez rozdílu redakční i názorové
příslušnosti, jako by zase ukázal toho starého Zemana, který
média z hloubi duše neuznává a pohrdá jimi.
Znám jako novinář Miloše Zemana dlouho a celkem dobře. Dělal
jsem s ním řadu rozhovorů, v polovině devadesátých let jsem o
něm napsal knížku, lépe řečeno půl knihy (byl to Souběžný
portrét jeho a Klause), v posledních rocích jsem ho i
několikrát navštívil na Vysočině. Vím, že je inteligentní,
schopný a osobně poctivý. A jsem si celkem jist, že může být
dobrým prezidentem, určitě ne horším než Klaus. A taky přesně
vím, co mu vadí na nás novinářích: že jsme často nevzdělaní,
že děláme chyby a že jsme lidi, ne stroje. Že máme své názory,
emoce a předsudky. Neměli bychom mít. Ale jsme takoví. A
údělem politiků je tyhle naše slabiny tolerovat.
Jak říkám, nevím, kdo v tuhle chvíli, když čtete můj sloupek,
sedí na Hradě. Ale vzhledem k epizodě se slovenskými novináři
doufám, že je to „ten druhý“. |
