|
|
 Zrcadlo
„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?
„No, ty ne!“
A já to slyšel. A viděl!
U lázeňského bazénu v pánské šatně je totiž zvlášť nemilosrdné
zrcadlo. Protože to, co jsem tam uviděl dneska dopoledne,
přece nemohla být pravda.
Ostatně existují i zrcadla vlídnější?
Povídám si o tom v telefonu s Milenou. Včera si koupila nové
tepláky a teď stojí doma před zrcadlem a vůbec nechápe proč.
Odjakživa přece říkala, že rozhodně nechce, aby z ní jednou
byla taková ta baba v teplácích s vytahanými koleny...
Ještě nedávno prý měli v jednom obchodním domě ve zkoušecích
kabinkách taková zrcadla, že si tam prostě nebylo možné nic
koupit, pokud člověk ještě alespoň trochu viděl nebo úplně
neztratil soudnost. Instaloval je tam nejspíš někdo od
konkurence anebo rafinovaný bojovník proti konzumu. Zrcadla
umístil a osvětlil tak, že zákazník při pohledu na sebe
strnul, pak zkoušené oblečení kvapně vrátil a zamířil k
východu… Jenže když si včera zkoušela ty tepláky (co ji k tomu
vedlo, mi teď neuměla vysvětlit), nabrala si jich postupně do
kabinky snad půl tuctu, přestože se na ni prodavačka koukala
trochu udiveně. Zrcadlo tam totiž bylo tak přívětivé, že
vybírala dlouho a pečlivě a nakonec si jedny prostě koupit
musela…
Já tady v lázních cvičím, plavu, držím dietu, cítím, jak
shazuju kila, už se cítím opravdu líp a nabírám formu, ale to
drzé zrcadlo u bazénu jako by to vůbec nebralo na vědomí.
Kdybych se měl hodnotit podle toho, co v něm vidím, a ne podle
toho, jak se cítím, byla všechna moje snaha zbytečná.
No nic, prostě si ho nebudu všímat. Třeba časem dostane rozum
a zjistí, že takhle deptat lidi by ani ono nemělo. I když bůh
ví, jak to ve skutečnosti je, třeba musí říkat pravdu za
každou cenu. Je to poctivé zrcadlo, lež se mu protiví a není
jeho věc, že se do něj lidé dívají. To je jejich problém.
Chcete vědět, jak ve skutečnosti vypadáte? Tak se podívejte.
Nechcete? Pověste mě někam jinam, ale nemyslete si, že vám
budu něco nalhávat.
Jenomže, milé zrcadlo, a to ti říkám já, který do tebe denně
musí koukat, holá pravda sama o sobě člověku nijak nepomůže.
Ostatně většinu života žijeme v nějaké větší či menší iluzi a
není to vůbec marné. Kdybychom totiž akceptovali
nepřikrášlující pravdu o tom, jak vypadáme nebo jak to s naším
životem skutečně je, museli bychom se zbláznit. Já přece,
zrcadlo, nechci slyšet, že opravdu nejsem nejkrásnější; třeba
mám nejkrásnější duši a o tom ty nemůžeš nic vědět. Zkrátka
žádám, abys mě přestalo deptat a dalo mi aspoň trošku pocítit,
že když teď tady v lázních na sobě pracuju, k něčemu to je.
Budu do tebe zírat každý zbývající den svého pobytu a uvidíme,
jestli změníš přístup!
A teď jdu zavolat Mileně, ať ty tepláky vrátí.
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
