|
|
 Poslední rozloučení ve třech dějstvích
Podivný název Ti, co mě mají rádi, pojedou vlakem pochází z
výroku bisexuálního malíře, trochu provokatéra, jenž si přál
být pochován ve vzdáleném Limoges a na námitku svých blízkých
odvětil právě onu větu, tvořící název. Režisér Patrice Chéreau
svůj film rozčlenil do tří dějství, vystavěných podobně jak na
jevišti: první se odehrává ve vlaku, druhé na obrovitém
hřbitově, kde se bez přítomnosti kněze koná pohřeb (dovíme se,
že je to největší hřbitov v Evropě, na němž je pochováno více
lidí, než kolik jich v současném Limoges žije), a třetí se
vrací do domu, kde zesnulý žil.
Posledního rozloučení se účastní široká škála „pozůstalých“ –
malířovi příbuzní, milenky, přátelé i známí, mezi nimiž
permanentně propukají rozmíšky a hádky; setkávají se lidé,
kteří se celé roky neviděli, a vyjasňují si vzájemné vztahy,
je akcentován i homosexuální poměr. Vyplouvají tu najevo dávné
averze i zištná očekávání.
Z načrtávané mozaiky, z níž jakoby náhodně vyplouvají na
povrch různé detaily, aby vzápětí byly nahraženy jinými,
vyvstává až jakási zlomyslnost zesnulého: liboval si v tom, že
mohl své bližní rozeštvávat, jeho dílo zapustilo hluboké
kořeny. Od vymezování vztahů se postupně přechází k výčitkám,
výtky se týkají dávného jednání i současných činů (viz třeba
hádku o tom, kdo měl vlastně při pohřbu promluvit).
Zatímco úzký, omezený prostor ve vlaku, na chodbičkách, v kupé
či na záchodě odůvodňuje používání detailů, rychlé jízdy
kamerou mezi davem cestujících i rozkolísané obhlížení
jednotlivých obličejů, ať již se jedná o rozmluvy či o fyzické
sblížení, ve zbývajících dvou rovinách se zdůrazňuje
rozlehlost – jak hřbitova, kde pozůstalí setrvávají vedle sebe
spíš ze zdvořilosti, tak rodinného sídla, kde s konečnou
platností odkrývají nejrůznější egoistická očekávání. Do
vyprávění jsou několikrát vloženy i statické, černobíle
nasnímané průhledy do umělcova ateliéru – jako by se tím
zdůrazňovala nicotnost těchto hádek v konfrontaci s uměleckým
sebenaplněním.
Žádná z postav nedostala příležitost, aby se mohla předvést v
ucelenější studii – jen zachytíme skicu zatrpkle mstivé Claire
(Valeria Bruni-Tedeschiová) či dvojroli Jeana-Louise
Trintignanta, jenž ztělesnil zesnulého malíře i jeho bratra,
jenž se po letech odloučení teprve na pohřbu shledá se svým
dospělým synem (Charles Berling). I na omezené ploše ovšem
dokázali nejen oni, ale celý herecký ansámbl stvořit syté
povahopisy rozporných postaviček, často i ve své zlobě
směšných.
Film Ti, co mě mají rádi, pojedou vlakem uvede v pondělí 11.
března ve 23.25 stanice ČT2.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
