|
|
 Max
Kašparů, psychiatr a pedagog
Prkotiny
Zvedám zvonící telefon a představuji se. Na druhém konci se
ozve mužský hlas: „Jste tam tendle tejden?“ Po mém sdělení, že
ano, že volající může přijít třeba hned zítra, tento beze
slova zavěsí. Druhý den odpoledne, ač je na dveřích velkými
písmeny napsáno Nevstupujte bez vyzvání, vstupuje bez
zaklepání dvojice lidí středního věku. On první, ona za ním.
Nepozdraví ani jeden z nich. Místo představení se vyhrkne
sebevědomě se tvářící muž úspornou větu: „Tak jsme tady.“ –
„Máte pravděpodobně problémy ve vašem vztahu a přicházíte s
nimi ke mně do poradny, že.“ – „Jo,“ odpoví mladý muž, „jak to
víte dopředu?“ – „To je velmi jednoduché. Včera jste se mi v
telefonu nepředstavil, ani jste nepozdravil, ani nepoděkoval.
Dnes jste nerespektovali upozornění na dveřích ordinace, vešli
jste bez klepání, ženě jste nedal přednost při vstupu do
dveří, ani jeden z vás nepozdravil, ani jste se
nepředstavili.“ – „Na takový prkotiny my nedáme,“ odpověděl mi
čím dál tím sebevědomější sjednocený Evropan. Během rozhovoru
jsem oběma nabídl v rámci třicetikorunového poplatku
minerálku, ani jeden z nich za ni nepoděkoval.
Dvojice je před rozvodem a psychiatr má poradit. On je tady
přece od toho, aby poradil, co má říci on jí v pondělí a co
ona jemu ve středu, jak se on má zachovat se čtvrtek a ona v
sobotu, co si vzájemně neříkat v úterý ráno a v pátek večer,
aby v neděli bylo jejich manželství opět šťastné, pevné a
spokojené. Jiní lidé přicházejí řešit zase tak nesmírně
banální problémy, že jejich starosti a Rothschildovy peníze
bych chtěl mít alespoň týden před smrtí. Vždy si v duchu
položím otázku, kam se nám v naší široce vzdělané a liberálně
tržně rozvinuté společnosti vytratily slušnost a selský rozum.
Slušné chování by pomohlo řadě rozvádějících se dvojic a
selský rozum ostatním. Oba by jim pomohly lépe než kdekterý
otitulovaný poraděnko.
Žijeme ovšem v době, která se vyznačuje potřebou všelijakých
poraden. Předmanželské a manželské už máme. Navrhuji proto
ještě poradnu předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou,
předkonkubinátní, konkubinátní a pokonkubinátní včetně poraden
pro vztahy mimomanželské. K poradnám protialkoholním a
protikuřáckým přidat ještě poradny protistresové a postresové.
U dětí, které už mají poradny předškolní i školní, zavést
ještě poradny záškolácké a učitelům nabídnout poradny pro
zdecimované kantory.
Zažil jsem situaci, kdy parta šestnáctiletých studentů kouřila
před vchodem do školní budovy. Procházející učitelku
nepozdravil ani jeden z nich. A proč by taky. Když je učitelka
s hlubokou pokorou a oprávněnou bázní v hlase upozornila, aby
nedopalky z cigaret neházeli na schody, ale do přichystaných
popelníků, poslali ji dva ze studentů tam, kam chodí pěšky i
císař pán. Učitelka sklonila hlavu a zrychlila krok, aby
unikla dalším poznámkám na svoji pedagogickou adresu. Na tuto
příhodu si vzpomenu pokaždé, když mi do ordinace přivede
maminka studenta 8. třídy (učitelé některých základních škol
už dnes hovoří o žácích 6. třídy jako o studentech) a jde se
poradit, co mu má ona a její přítel říci, když nechce
poslouchat ani doma, ani ve škole a z nikoho a ničeho nemá
respekt.
Návštěvníci poraden trpí představou, že specialisté v nich
sedící mají v rukávu léčebně kouzelné věty. Třináctiletého
zloděje mi přivádí matka s tím, že je nemocným kleptomanem,
protože všude krade. Vyšetření ovšem ukázalo, že jejího synka
se výchova od narození ani nedotkla. Matka se na mne obořila s
výtkou, že si myslela, že jsem odborník. A na moje sdělení
odpověděla: „Já ho nikdy nic špatného neučila.“ – „Jistě,“
chtěl jsem jí odpovědět, „ale dobrého také ne.“ Anebo použít
odpověď onoho rozvádějícího se muže: „Na takové prkotiny
nedejte!“ S dodatkem, že její syn z toho časem vyroste. Možná
by mne poté prohlásila za odborníka. |
