|
Jak se zachovat, když vládne zlo?
Luděk Munzar se v těchto dnech, pln tvůrčích sil, dožívá
osmdesátky. Narodil se v Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) – a
zdá se, že tato osada, kterou nalezneme v prostoru mezi
Jindřichovým Hradcem a Pelhřimovem, vyzařuje nějaké fluidum,
protože tam o desetiletí dříve přišel na svět i jiný slavný
herec, Rudolf Hrušínský.
Od Munzarova vstupu před kameru nás dělí bezmála bezmála šest
desetiletí a jeho první role, spojené s výrazně kladnými
hrdiny, si zajisté vybavíme – zvláště mladičkého mechanika v
závodnické retrokomedii Dědeček automobil. Souběžně zvládal i
polohy výrazně záporné: připomeňme aspoň bezpáteřného
kariéristu s úsměvem na rtech z proslulého Žertu. Vyzrálým,
mnohavrstevným herectvím zaujal v životopisném dramatu Lev s
bílou hřívou, kde se doslova převtělil do stárnoucího
skladatele Leoše Janáčka.
Každé ztvárňované postavě přitom dokázal podřídit nejen vnější
projev, ale i hlasové nasazení. V řadě děl vystupoval společně
se svou ženou Janou Hlaváčovou, která v tuto dobu také slaví
význačné životní jubileum. Od obou herců Česká televize
nachystala několik děl, právě na Kavčích horách ostatně
vznikly i některé mimořádně závažné položky jejich kariéry.
Jednou z nich je Generál Eliáš (8. 3., ČT2, 21.50).
Vysokým protektorátním úředníkům, hlavně v prvních letech
německé nadvlády kolísajícím mezi kolaborací a opatrným
sondováním odboje, byla málokdy věnována větší pozornost. Mezi
důležité výpovědi patří Noc rozhodnutí (1993), kde Rudolf
Hrušínský v posledním vystoupení před kamerou, již sešlý a k
smrti unavený, prohmatal tragickou bezmoc protektorátního
prezidenta Háchy. K dalším podnětným portrétům náleží právě
Generál Eliáš, přibližující osudy protektorátního
ministerského předsedy.
Eliášův postoj, pro jednoho možná pragmatický, pro jiného
hraničící se sebeobětováním, dokreslí úvaha, která zazní hned
v úvodu. Eliáš až bolestně zvažuje dilema: pokud nepřijme
nabízené místo, zmocní se jej nějaký všehoschopný darebák,
když je vezme, bude se nad ním vznášet oprátka.
Režisér Pavel Háša plně zužitkoval scénář J. S. Kupky,
zkušeného autora řady životopisných děl, jenž protagonistu
přibližuje ve vějíři vysvětlujících debat a monologů, které
vypovídají nejen o jeho postojích, ale také o vnějších
událostech a tlacích, které je dotvářejí. Munzar mistrně,
každou větnou intonací, každým gestem, pak prokreslil
rozpoložení člověka, jenž si uvědomuje své beznadějné
postavení.
Jan Jaroš, filmový publicista
|