|
|
 Jakub
Kamberský, publicista
Troška zábavy v Čajovně
Původně jsem se chtěl na tomto místě zabývat archivními pořady
redaktora Tomáše Černého věnovanými pětasedmdesátinám
filmového a divadelního režiséra Jiřího Menzela a nedožitým
devadesátým narozeninám dalšího významného filmaře Zdeňka
Podskalského. Tomáš Černý jistě promine, ale po takřka
neuvěřitelném zážitku z vltavské Čajovny musím svou pozornost
věnovat jinému Zdeňkovi, a sice Troškovi.
Pořad Čajovna, vysílaný každý večer na Vltavě, mnohým
posluchačům netřeba jistě představovat. Reflektuje novinky ze
světa hudby, divadla, literatury, výtvarného umění, životního
stylu, ale zhruba půl roku čtvrtek co čtvrtek i ze světa
filmu.
Filmový publicista Pavel Sladký se nevěnuje pouze novinkám,
ale snaží se posluchačům přinášet hlubší, analytické náhledy
na určité fenomény, ať už si o nich může náročnější posluchač,
jímž nepochybně posluchač Vltavy je, myslet cokoli.
Ve čtvrtek 21. února došlo tak na těžko pochopitelnou rekordní
návštěvnost nového filmu Zdeňka Trošky Babovřesky. Pořad měl
být koncipován tak, že hlavní prostor dostane režisér, jehož
výpověď pak „vyváženě“ doplní bezvýhradný obdivovatel a
zakladatel Troškova fanouškovského webu Michal Koszorú a
filmový kritik Kamil Fila, který se snaží popkulturní jevy
posuzovat bez přezíravosti, jak ostatně v pořadu zaznělo. Vše
ale bylo tak trochu jinak. Režisér Troška rozhovor ukončil
zhruba po deseti minutách způsobem, který bychom od zralého
člověka asi nečekali.
Co jsme se vlastně dozvěděli: Zakladatel Troškova fanwebu
posluchačům sdělil, že Zdeněk (familiárnostem se u českého
človíčka meze nekladou) „točí české filmy pro českého diváka,
takže se v nich vidí opravdu každý“, že jsou to filmy „lidové
a naše“. V tomto skoro až bezelstném duchu se odvíjely všechny
odpovědi Troškova obdivovatele. U běžného, nenáročného diváka
se snad nelze divit neschopnosti argumentovat a jistě lze
čekat přízemní názory typu „dal bych kritikům do ruky kameru,
ať sami něco natočí“. Je však alarmující, když obdobně
argumentuje sám režisér, který se navíc po deseti minutách
„odkope“ tvrzením, že kdyby věděl, jaké šťouravé otázky mu
bude redaktor pokládat, tak určitě na rozhovor nepřijde. Tímto
Troška i jeho nekritičtí obdivovatelé dokazují, že nejsou
schopni a hlavně ochotni vést konstruktivní dialog, což není
nijak objevné zjištění, leč je určitě důležité si tyto
skutečnosti uvědomovat. Moderátor kladl věcné, místy třeba
kritické otázky, ale rozhodně ne šťouravé. Debakl naštěstí
vedle něj zachránil připravený kritik Kamil Fila, který
provedl zasvěcený rozbor fenoménu Troška bez jakýchkoliv
invektiv či urážek. Ukázal tak, že je na rozdíl od ostatních
zpovídaných zcela nad věcí.
Kvituji odhodlání Pavla Sladkého pustit se do kontroverzního
pořadu, nedbat výhružně laděných apelů režiséra Trošky na
neodvysílání natočeného materiálu, hlavně ale děkuji týmu
Čajovny, že se po nedávné kauze s komentářem Adama Drdy nebál
odvysílat pořad, na nějž by mohla od Troškových fanoušků
přijít řada stížností ke všem vysílacím radám. Tedy – za
předpokladu, že by si kdy vůbec Vltavu naladili. |
