|
|
 Kolektivní rituály na svatbě i v polní nemocnici
Robert Altman (1925–2006) patřil k režisérům mnohokrát
odepisovaným, ale přesto se nakonec prosadil. S filmem se
seznámil jako producent, když zkoušel štěstí s krátkými
instruktážními snímky a reklamami. Poté, co si jej povšimla
televize, získal možnost režírovat několik částí ze
sáhodlouhého (také u nás známého) seriálu Bonanza (1961).
Provázela ho však pověst tak zvaně obtížného tvůrce, který si
neustále vymýšlí zbytečné experimenty, prodlužuje natáčení a
mrhá svěřenými penězi.
Až v roce 1970 Altmana proslavila válečná komedie M.A.S.H.
(pátek 29. března, ČT2, 21.40), odehrávající se v polním
lazaretu – název je ostatně jeho zkratkou – v době korejské
války. Je ovšem příznačné, že boje jsou přítomny pouze
zprostředkovaně, především v neustálých přísunech zraněných.
Jediný výstřel, který zde zazní, pochází ze startovní pistole
a zahajuje sportovní utkání. Altman byl v pořadí patnáctým
adeptem, kterému byl scénář tohoto filmu nabídnut. Vymínil si,
že mu do práce nebude nikdo zasahovat, takže si podle svého
vybudoval nejen na svou dobu cynický příběh, ale i zvukové
opracování.
 Až
v konečném sestřihu dodává vyprávěný příběh posledního hrdinu.
Je jím táborový amplion, z něhož se neustále linou nějaké
zvuky, ať již svérázná asijská pop-music nebo přitroublá
hlášení. Morbidní tlachy na operačním sále i láskyplně
potměšilé sexuální naschvály, které stíhají zprvu komisní
majorku, patří mezi nezapomenutelné výjevy. Na úspěchu tohoto
filmu se podílel i vynikající dabing, který ve skvělém
překladu i hlasovém nasazení zcela věrně zprostředkoval
původní rozměr filmu. Vždyť si vezměme už ten úžasný nápad
počeštit přezdívku hlavní hrdinky – na Hrmu.
Žánrové rozpětí Altmanových filmů, od rozverné komedie přes
psychologická dramata, životopisy či western až k ponuré
sci-fi, je udivující. Své mistrovství prokázal i v několika
„kolektivních“ příbězích, kde rozvířil souběžně sledované
osudy někdy i desítek postav, které zaplňovaly dějiště
podléhající určitým rituálům, ať již to byl hudební festival
(Nashville), umělecké prostředí (Hráč) nebo třeba rodinná
slavnost (Svatba).
Právě Svatbu, natočenou roku 1978, spatříme v pondělí 25.
března (ČT2, 21.50). Ukazuje místy směšné, místy trapné
pinožení hostů, předvádí, jak snadno se na povrch prodírají
často tajené povahové sklony, výhrady a rozpory. Za důstojným
vnějším vzhledem Altman odhaluje častou malost a směšné půtky.
Zkrátka: lidé se nemění, ať se pohybují kdekoli.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
