|
|
 Můj
život s redukční dietou
Už někdy před čtyřiceti lety jsem napsal písničku Redukční
dieta:
Redukční diety
Držíme se ženou
Nejíme kotlety
I když se seženou...
Od té doby se po většinu svého života snažím hubnout, s
výjimkou těch chvil, kdy na to zapomínám, a tudíž tloustnu,
abych pak mohl zase shazovat. Je to tak zřejmě správně,
protože nebýt těchto nestřežených chvil, už bych se ze světa
dávno pomalu vytratil. Kdybych se totiž pokusil spočítat
všechny kilogramy, kterých jsem se zbavil při plánovaném
hubnutí, došel bych určitě k metrákům, možná k tunám...
Když jsem byl mladší, šlo to všechno snadněji, stačilo přidat
si pár hodin tenisu navíc nebo si jít zaběhat; člověk se pak
celkem rychle dostane do pozitivní životní fáze, kdy cítí, jak
to pěkně jde dolů a že svou váhu začíná mít pod kontrolou. Teď
ovšem doktoři při čtení mých lékařských zpráv změnili žánr a
místo nedělních pohádek mi čtou spíš horory. Zakazují mi
rotační pohyby, bez nichž prostě pořádný forhend na kurtu
nedáte; navíc se mi teď špatně sedí u klavíru, natožpak abych
radostně přeskakoval tenisovou síť, a to pak každé kilo začíná
vážit mnohem víc. Pomoc!
Po skrovných večeřích
Redukční povahy
Vázneme ve dveřích
Lámeme výtahy
Jsem stálým návštěvníkem obezitologických poraden. Vím skoro
všechno o tom, která jídla si mám vybrat, a dokonce jsem si
pořídil brýle, abych mohl číst miniaturní písmena na obalech
potravin a počítat jouly. Vím také, že nemá smysl shánět
nějaké zaručené prášky na zhubnutí, a nekonzumuji ani
Herbalife a jemu podobné chemikálie, protože všechno jsem
dávno se střídavými úspěchy vyzkoušel. Pokud tomu ještě někdo
věří, ať si pustí dokument Eriky Hníkové Ženy pro měny, kdy
dáma, která se celý život cpala podobnými svinstvy a teď
konečně shodila pár kilo, odpověděla na otázku, jak se jí to
podařilo, lakonicky: „No, nežeru!“ Mám své redukční diety
zkrátka nastudované do posledního detailu.
Psycholog mi poradil i takové vychytávky, že když to jeden den
nevydržím a poruším režim, mám se klidně vyspat a ráno začít
znovu. Hlavně si nic nevyčítat a mít ke všemu pozitivní
přístup. Kdybych si nadával, propadal beznaději, oslaboval
bych tím svou pevnou vůli a vzápětí bych samozřejmě pocítil
potřebu vykompenzovat to nějakým nezdravým jídlem...
Tesklivě hledíme
Na zbytky v bufetu
My už je nesmíme
Držíme dietu...
Takhle to nejde. Mám si zkrátka říct: Minulý měsíc jsi shodil
čtyři kila, a tak jsi teď prostě jedno přibral. No a co???
Pořád ještě jsou ta tři vítězná kila dole! Takhle to prý musím
vnímat...
Tak dobře, doktore, já tedy dopíšu tuhle úvahu, vstanu a dám
si něco ke snídani. Copak to tu máme – jogurt, tvaroh, eidam…
A hele, dort!
No a co? Je ho už jen kousíček, navíc si na něj ani nedám
šlehačku, když držím tu dietu… |
