|
|
 Petr
Pavlovský, kritik
Vlastenectví? Z úst do rukou!
Dvouhodinový pořad Rytmus, pohyb a světlo Františka Kupky
odezněl 22. února na ČRo 3 v primetimu, v rámci pravidelného
Pátečního večera. Redaktor Jiří Kamen jej uvedl na závěr
výstavy Národní galerie v Praze Cesta k Amorfě, která skončila
3. března. Proč až na závěr?
Ne všechny druhy umění jsou vůči čistě zvukovému médiu stejně
vstřícné. V rozhlase jsou „doma“ hudba a slovesnost, naopak
výtvarná umění, kinematografii či divadlo umí lépe přiblížit
televize. To ovšem neznamená, že třeba k malířství nemá
rozhlas o říci naopak, Kamenova kompozice ukázala, že to možné
docela dobře je. Předpokládá to ovšem připravené posluchače,
takové, kteří už Kupkovy obrazy alespoň trochu znají. To jsou
samozřejmě především absolventi aktuální výstavy, ale nemusí
to být jenom oni. Kupka je u nás vidět i jindy a jinde,
nehledě k již docela bohaté literatuře s reprodukcemi.
V rozhlase nelze obrazy ukazovat, ale je možné o nich
zasvěceně mluvit a je též možné a potřebné mluvit o jejich
tvůrci. A tak jsme slyšeli citace z textů spisovatele Richarda
Weinera, kunsthistoričky Ludmila Vachtové, básníka Josefa
Svatopluka Machara, i z esejů Františka Kupky, vytvářejících
jakýsi umělecký program (normativní estetiku).
Historik umění Vojtěch Lahoda seznámil posluchače s řadou
důležitých, ale nepříliš známých skutečností. Kupříkladu je
sice známé, že se malíř intenzivně zajímal o pokroky
přírodních věd a techniky, méně už se ale ví o přímé inspiraci
filmem. Přitom když chtěli filmaři Kupkovy obrazy natočit a
udělat s ním rozhovor (nevím sice jak, film byl ještě dlouho
němý), tak to prý odmítl s námitkou, že by to byla nemístná
reklama. Při takovém postoji k médiím se ovšem nelze divit, že
prakticky celý život třel bídu s nouzí a zemřel de facto
neuznán.
Jedním z míst, kde lze vidět mnohé Kupkovy obrazy stále, je
galerie Medy Mládkové v Sovových mlýnech. Jejich vystavováním
ale zájem mecenášky a sběratelky nekončí. Je to už téměř sedm
let co přišla s návrhem převézt Kupkovu urnu z pařížského
sklepního kolumbária na vyšehradský Slavín. „O této možnosti
se hovořilo i na českém velvyslanectví v Paříži v listopadu
2007, kam zavítala delegace z královéhradeckého kraje…
Hejtmana Pavla Bradíka jsem tehdy doprovodila do kolumbária.
Květiny pro Kupku jsme museli položit na zem, není je totiž
kam jinam dát (Rozhovor s B. Jaklovou, Reflex, 2012, 34).
Kupka byl totiž Východočech, narodil se v roce 1871 v Opočně.
Neskrývaně vstřícní byli k tomuto projektu bývalý ministr
kultury Jiří Besser i současný ministr zahraničí Karel
Schwarzenberg; vstřícní jsou rektor AVU Jiří T. Kotalík (Kupka
byl profesorem této školy) i ředitel Vojenského historického
muzea Aleš Knížek, který nabídl zajištění převozu (František
Kupka byl legionář, hrdina I. odboje).
Prezidentské volby máme za sebou. Nenastal čas, aby nám, jak
říkával K. H. Borovský, vlastenectví „ráčilo vlézt z úst do
rukou“? |
