|
|
 Jak
to (možná) bylo s Pákou
Český rockový zpěvák, kytarista, skladatel a textař Michal
Ambrož je známý především jako frontman kapely Hudba Praha a
spoluzakladatel její kultovní předchůdkyně Jasná páka, jež
měla být v polovině osmdesátých let režimem rozprášena stejně
razantně, jako Plastici o dekádu dřív. Nestalo se tak
především pro pokročilou zpuchřelost systému, který v době
nastupující „glasnosti“, ať už ten pojem znamenal cokoli,
neměl sílu odolávat „nové vlně se starým obsahem“ – jak
v titulku nechvalně známého pamfletu komunistického listu
Tribuna tehdejší pohlaváři charakterizovali sílící proud
neoficiální hudební kultury, jemuž nerozuměli, o to víc se jej
však obávali.
Jasná páka i Hudba Praha se v posledních letech v lehce
rozdílných obsazeních vrátily na jeviště a jejich příběh je
pro novou generaci posluchačů patrně stále lákavý a poučný. I
proto vznikla kniha s rozverným názvem Já už si to, ty vole,
nepamatuju přesně, jež je poutavým rozhovorem, který
s Michalem Ambrožem vedli spřátelené duše obou kapel,
výtvarník a pedagog Karel Haloun a lingvista a překladatel Jan
Mattuš. Absolventa konzervatoře v oboru klasická kytara a dnes
i rádiového moderátora či majitele malé vodní elektrárny na
Sázavě představuje ten ležérně plynoucí „trialog“ vskutku
zevrubně. Dozvíme se o Ambrožově slavném předkovi Janu
Zrzavém, v jehož domečku na Nových zámeckých schodech jako
začínající hudebník pořádal večírky pro zvané i nezvané, ale
také o složitém vztahu, jenž ho poutá k legendární postavě
prvního interpreta písní Špinavý záda, Pal vocuď! nebo Paralet
Vladimíra „Dády“ Albrechta, jenž pro psychickou nemoc skupinu
opustil už záhy po jejím komunistickém zákazu a dosud má
pověst ztraceného Syda Barretta českého bigbítu.
Vzpomínky v mnohém navazující na ještě barvitější memoáry
baskytaristy Ambrožových bandů Jana I. Wünsche jsou
pozoruhodné nejen jako dokument – třebaže autoři podtitulem
Děravá rekapitulace naznačují, že ne vše se muselo stát přesně
tak, jak je psáno. Nezpochybnitelnou hodnotou knihy je i její
útěšná výtvarná podoba, na níž se opět podíleli oba
zpovídající – Haloun tradičně nápaditou grafickou úpravou a
Mattuš stejně obvyklou péčí, již titulu poskytl ve svém
nakladatelství Julius Zirkus.
Milan Šefl |
