|
|
Osamělý skin na bezútěšné cestě
Forma výpovědi, již zvolila slovenská režisérka Mira Fornay v
česko-slovenském filmu Můj pes Killer, divákům nic
neusnadňuje. Vyjadřuje se minimalistickými, neefektními
prostředky. Snímek drží od počátku do finále jedinou tóninu,
čímž navozuje tíseň, úzkost i napětí, vyznačuje se
jednotvárným, téměř nehybně pomalým plynutím děje.
Příběh se odehrává v jednom dni na moravsko-slovenském pomezí,
v dialozích se mísí prvky češtiny i slovenštiny. Pokud ovšem
postavy vůbec promluví; film je totiž skoupý na slovo. Třeba
hlavní hrdina, osmnáctiletý teenager Marek, po prvních patnáct
minut skoro pořád mlčí. Když se konečně zorientujeme v jeho
komplikovaných rodinných vztazích i psychických úrazech,
pochopíme – nebo se nám to aspoň zdá –, co určilo jeho
současný stav i deformovanou duši. Před lety ho opustila
matka, musí se starat o otce alkoholika, je v podstatě sám.
Patrně proto se přimkl k partě ostrých hochů, místních skinů,
a hlavně ke svému psu. Když kvůli prodeji domu vyhledá po
letech matku, odhalí nečekané tajemství – má malého romského
bráchu. Což je pro příslušníka skinheadského společenství
nevítané.
Režisérčina strohá metoda se pozitivně zúročila především v
tom, že silněji vnímáme bezútěšnost prostředí, v němž postavy
žijí. A také v několika silných scénách, jež se odehrávají
jakoby mimochodem, aniž jsou zvlášť akcentovány. Negativně a
proti filmu však tato lakoničnost působí tehdy, když přece jen
čekáme cosi víc, hlavně hlubší propracování motivu Markova
jednání. Vede ho nenávist k matce? Rasistické přesvědčení?
Zoufalství z nečekaného problému? Totální absence citu?
Autorka, snad ve snaze nepřekročit meze nezúčastněné výpovědi,
rezignovala na sebemenší náznak psychologie, takže na výše
naznačené otázky neznáme odpověď.
Chybí tu však nejen psychologický rozměr, ale také nadhled či
aspoň chvilka odlehčení. Je to možná cena, kterou Fornay platí
za snahu o „čistý“ film – s nímž autorka úspěšných Lištiček a
zajisté talentovaná režisérka zvítězila na letošním filmovém
festivalu v Rotterdamu.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Cinemart |
