|
|
 Kdo
se bojí dospět, nesmí do světa
Plzeňský autor Vojtěch Jurík (1975), vystupující jako Vhrsti,
vydal závěrečný díl své knižní minisérie pro děti. Kniha s
rázným titulem Chci být dospělý (Mladá fronta, 2013) uzavírá
trilogii v hlavních rolích s klukem Štěpánem a jeho
dobromyslným rádcem, oživlým plyšákem jménem Bartoloměj.
V předchozích dílech – Už se nebojím tmy (2007) a Prázdniny v
nebi (2008) – pojednal Jurík slovem i obrazem základní lidská
témata, v podstatě klíčové momenty, s nimiž se vyrovnává každé
malé dítě. Tím prvním je strach z vlastních rozvitých
fantazií, tím druhým pak smrt v rodině, konkrétně prarodičů.
Ve třetí knize Vhrsti poněkud zobecnil: nechal Štěpána,
nespokojeného v dětském světě, aby prožil ve snové sekvenci
jedno dopoledne jako dospělý. Ovšem jako dospělý „bez
minulosti“, jako dospělý, který vlastně nedospěl, protože
jistou vývojovou etapu přeskočil.
Štěpán se v novém kontextu ztrácí: nemá vztah ke své ženě ani
k dětem, nezná svoji práci, pořeže se při holení, zamotá se do
kravaty. Je prostě v dospělém světě úplně cizí. Zatímco jako
dítě mohl být, čím chtěl, jako dospělý musí především nést
odpovědnost. A tak se poučený kluk vrátí pokorně tam, kde je
doma – do světa her, fantazií, strážných andělů a moudrých
plyšáků.
Vhrsti vypráví střídmým, lehce odměřeným stylem; žádné
sentimentality ani moralizování nemají v jeho příběhu místo.
Jako kreslíř je pak mile pohádkový: své postavy kreslí v
optimistickém, zábavném duchu, koloruje je veselými barvami.
Dětský je tedy spíše výtvarně, dospělý více v textu. Jedno i
druhé ale funguje v jeho případě v dobré syntéze: kde nestačí
text, pomůže názorná kresba.
Knížka je určena sice pro děti od pěti let, ale zafunguje
jistě nadgeneračně. Zejména v době, kdy jsou hranice dětského
věku posunuty až někam ke třicítce a s odpovědností za cokoli
si láme hlavu málokdo.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik |
